Banátský místopis

Neztrať se v Banátu!

V Banátu je řada krásných míst, kam se stojí za to podívat. Pojďme se seznámit s těmi, na která při návštěvě rozhodně nezapomenout: 

Bígr 
Obec byla založena v roce 1827 ve výšce 500 m n. m. Celá vesnice je vystavěná ve tvaru kříže. V centru stojí římskokatolický kostel, vybudovaný v roce 1876 k poctě svaté Trojici, posvěcen na svátek sv. Havla. Tato vesnice dříve spadala pod vojenskou posádku v Berzásce. Kolem Bígru se dá prozkoumat mnoho povrchových štol a probádat již zrušenou úzkokolejku, který svážela z místních lesů dřevo až k Dunaji. Jde zde zanecháno několik krásných kamenných mostů. V této vesnici je také muzeum naivního malíře Josefa Řeháka (v levotočivé zatáčce) směrem od Eibenthalu, je zde možné se po dohodě s místními domluvit na prohlídce (muzeum je obydlené).

Cucuiova 
Nová vyhlídka u Eibenthalu s výhledem 360° s ve výšce 754 m.n.m, ze které je krásně vidět na "dunajský" mys i Známana. 

Český mlýn
Stále pracující starý vodní mlýn, ležící na potoce Prigor na okraji vesnice Putna (asi 4 km od Šumice). Mlýn vlastní a pracuje v něm česká rodina Kalinů.

Češko Selo
Česká vesnice v Srbsku. Mezi místními Čechy známá také jako Ablian nebo Fabián)[1] je vesnice v srbském Banátu, součást obce Bela Crkva (Bílý kostel). Známá je hlavně tím, že se jedná o sídlo s nejvyšším procentuálním zastoupením Čechů v Srbsku. Ti sem přišli spolu s dalšími Čechy, kteří znovu zalidnili jižní pohraničí Rakouska po rakousko-tureckých válkách v 18. a 19. století. Údajně se jedná o potomky Chodů. Velká část místních Čechů přišla z rumunské části Banátu ze zaniklé osady Panasca. Češko Selo je dnes téměř neobydlené, žije zde dvacet obyvatel. V létě se zde koná populární Parprikašijáda, která patří společně s Gernickou nocí do společného projektu Festival Banát. 

Decebal
Skalnatá socha v dunajské zátoce Mraconia táhne v posledních letech tisíce Rumunů do této oblasti nejužšího místa na spodník toku Dunaje. Decebal byl poslední dácký král, který vládl v letech 87 až 106.

Djerdap
Národní park Đerdap se nachází v jihovýchodní Evropě v severovýchodní části Srbska, podél mezinárodní hranice s Rumunskem. Park se táhne podél Dunaje v délce 100 km od Golubacké pevnosti do Karataše u Kladova v Srbsku. Ústředí správy národního parku je ve městě Donji Milanovac na Dunaji. Oblast Djerdapské rokliny byla vyhlášena národním parkem v roce 1974. Národní park má celkovou rozlohu 93 968 hektarů a jako chráněná zóna je vytyčeno 63 608 ha plochy. Park byl vyhlášen z důvodu ochrany soutěsky Železná vrata (srbsky Ђердап/Đerdap) a okolní přírody. Dále od samotného břehu řeky zasahuje do vnitrozemí ve vzdálenosti 2–8 km. Chráněné území se pohybuje v nadmořské výšce od 50 až po 800 m n. m.

Důl v Baia Nouă
Antracitový důl, v němž pracovala většina mužů z Eibentálu a přilehlé dělnické kolonie Baia Nouă („Ujbányje“). Důl byl zavřen v roce 2006 po tragické nehodě, kdy byli zavaleni 2 horníci. Některé části technického vybavení dolu pocházely z předválečného Československa. Vytěžený antracit se dříve dopravoval z dolu k Dunaji úzkorozchodnou železnicí. Ta byla koncem 60. let zrušena a dnes v její v původní trase vede nově opravená přístupová cesta do obce. 

Dunajská soutěska
Malé a velké kotle CAZANELE MICI („Malé kotle“) – První část soutěsky sevřená vápencovými horami Ciucaru Mic na rumunské a Mali Štrbac (626 m) na srbské straně, dlouhá 3,6 km. Při výjezdu ze soutěsky je na pravé, srbské straně nad vodní hladinou umístěna „Tabula Traiana“, nápis zaznamenávající údaje o stavbě římské silnice do Dácie v rozmezí let 33 př. n. l. a 106 n. l. Na protější, rumunské straně u ústí potoka Mraconia vytesali horolezci do strmé, 110 m vysoké skály obří reliéf tváře dáckého krále a vojevůdce Decebala. Reliéf vysoký 55 a široký 25 m navrhl rumunský podnikatel, spisovatel a historik Josif Constantin Dragan (1917–2008). CAZANELE MARI („Velké kotle“) – Druhá část soutěsky, dlouhá 3,8 km, sevřená mezi horami Ciucaru Mare a Veliki Štrbac (768 m). V nejužším místě je šířka vodní hladiny jen 170 m, zatímco před vjezdem do soutěsky se poblíž obce Sviniţa vodní hladina rozšíří téměř na 2 km. 

Eibentál
Založen v roce 1827. Krásně zasekaná obec v táhlém údolí leží ve výšce 400 m n. m. V roce 1912 zde byl vystavěn římskokatolický kostel, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a vysvěcen byl na sv. Havla. Eibenthal po důlním neštěstí v Ujbányji v roce 2005 udělal udělal největší pokrok ze všech vesnic. Vyznačilo se zde mnoho turistických cest a připravily nové cíle (Cucujova, Znamana, Svinita, mlýnky). Přes deset let zde funguje legendární hospoda U Medvěda a v roce 2019 došlo k otevření krajanské restaurace Eibenthal. Pravidelně zde probíhá hudební festival Banát, na který je každým rokem vypravován rekordně dlouhý vlak z České republiky. V současné době zde žije necelých 300 obyvatel a jako do jedné z mála vesnic se v současné době vrací mladí krajané. Po Svaté Heleně/Gerníku je sem vysílám český učitel. 

Gernik
Místo osídleno roku 1827. Vesnice leží ve výšce 450 m n. m. V letech 1856–1858 zde byl postaven první český kostel v Banátu. Vysvěcen byl na svátek sv. Havla k poctě sv. Jana Nepomuckého. V roce 1937 zde žilo 1400 obyvatel, což byla nejpočetnější česká komunita v celém Rumunsku. V současné době zde žije přes 250 obyvatel. Funguje zde škola, kam jezdí vyučovat český učitel ze Svaté Heleny. Na návsi je velka hospoda U Piečků, kde se můžete občerstvit točeným pivem. Před pár lety zde byl otevřen místní skanzen. Kousek za Gerníkem jsou vodenice U Petra.

Golubac 
Je středověká pevnost, která se nachází na pravém břehu řeky Dunaje u stejnojmenné obce v severovýchodním Srbsku, na území národního parku Đerdap, v blízkosti soutěsky Železná vrata. Pevnost je považována za kulturní památku mimořádného významu (srbsky Spomenik kulture od izuzetnog značaja). Pevnost se nachází na místě, kde Dunaj vniká do soutěsky Železná vrata. Rozkládá se na příkré skále. Areál tvoří celkem 10 věží a dvě velké historické brány. Původní podhradí, které se v blízkosti Golubace nacházelo, se do dnešních dob nedochovalo a zůstalo zaznamenáno pouze v některých historických dokumentech. Současná obec s názvem Golubac se nachází 4 km od hradu. Nejníže položená část pevnosti byla v 70. letech 20. století zaplavena v souvislosti s výstavbou přehrady v soutěsce Železná vrata.

Jeskyně Ponicova
Skoro 400 m dlouhá jeskyně poblíž střediskové obce Dubova, s vyústěním přímo do Dunaje, leží přímo na potoce Ponicava. Jeskyni vévodí rozlehlý dóm o výšce okolo 20 m. Posledních 30 metrů jeskyně je zatopeno, ale je možné proplavat až do Dunaje. Nedaleko je jeskyně Veteránů (Veterani). Celá oblast je proslavená boji císařského vojska s Turky v 18. století a píše o ní Alois Jirásek ve své povídce Na krvavém kameni. Kdo nečetl, prohloupil!

Jezera U Bely Cerkvy
Jezera vznikla při těžbě písku,proto je voda průzračná a pláže jsou písčité. Na Hlavním jezeru je část pláže uměle vybetonovaná ale na ostatních jezerech je pláž zcela přírodní. Koupat se je také možné v řekách Nera a Karaš a na vodních tocích Dunaje. Právě sem by měla do budoucna být vyznačkována turistická trasa, která propojí jezera s údolím řeky Nery a Svatou Helenou a dojde tak k turistickému propojení českých částí v Rumunsku i Srbsku.

Kopřiva
Nejvyšší kopec jižní části českého Banátu s trochu zarostlým vyhlídkou na Bígr, vede přes něj kratší cesta na Eibenthal. Na vyhlídku je potřeba ustoupit z proznačkované červené trasy (z pohledu Eibenthalu doprava). Ideální piknikové místo!

Kovárna
Legendami opředený kopec zdvihající se nad Eibentálem do výšky 620 m n. m. Na jeho úbočí již několik let vlají vlajky Rumunska, České republiky a Evropské unie. Kousek pod nimi je pak kameny vyskládán nápis vesnice Eibenthal. Každý rok se na Kovárnu vydává v rámci extrémního závodu mnoho dobrovolníků i nedobrovolníků, kteří předtím prohrají sázku v hospodě "U Medvěda". 

Kruščica
Sbrsko-česká vesnice v Srbsku. Je situaována kousek od Češka Sela (zde sem dojít přes polní cestu) a nyní zde žije necelá tisícovka obyvatel. Přes 200 jsou čeští krajané. 

Kulhavá skála
Skála zvedající se nad potokem Ali Beg, u její paty leží rozlehlá jeskyně Vranovec. Podle místních lidí je zde klima velmi vhodné pro astmatiky. 

Lacul Dracului (Čertovo jezírko)
Malé krasové jezírko (široké 20 m, hluboké necelých 10 m), přístupné pouze pěšky z kaňonu řeky Nery. Jezírko leží stranou od hlavní stezky vedoucí soutěskou a odbočka je označena modrým křížem. Při opatrném sestupu (prudký svah) k jezírku se zde lze vykoupat a dále pokračovat stezkou kolem Nery. 

Rovensko
Nejvýše položená česká vesnice, spadá pod střediskovou obec Sopotu Nou, leží v západní části Almášských hor přímo na jednom z hřebenů přibližně ve výšce 750 m n. m. Vesnice byla založena roku 1827. Římskokatolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie pochází z roku 1922. V současné době zde žije asi 70 osob. Rovensko nabízí ten nejkrásnější výhled na Banát jaký si lze představit. Cesta sem vede z několika stran, z Gerníku, Bígru i od Dunaje. 

Sicheviţa
Rumunsko-srbská vesnice, v níž se pravidelně každých 14 dní koná dobytčí trh. Odsud se dá velmi pohodlně vyjít na nejvýše položenou českou vesnici Rovensko. Je to o mnoho lepší cesta od Dunaje než z Ljubcove a vede krásnými výhledy. Ze "Sikovice" lze dojít i na Gerník, po této cestě lze se zvýšenou opatrností dojet i automobilem.

Soutěska řeky Nery
leží v národním parku „Cheile Nerei-Beuşniţa“. Divoké skalnaté údolí má většinou charakter kaňonu, jehož stěny jsou místy vysoké 600 m. Údolí je protkané mnoha jeskyněmi. Vede zde turistická stezka (značená červeným pásem), dlouhá přibližně 25 km, místy vytesaná ve skále (terasy a tunely). 

Soutěska "Cheile Rudăria"
Ve střední části povodí potoka Rudăria se nachází rezervace o rozloze 250 ha,. Hlavní částí rezervace je soutěska tvořená metamorfovanými horninami porostlými teplomilnými rostlinami. Údolím vede cesta na nejvyšší vrchol celé oblasti - Svinecea Mare (1224 m). Na počátku údolí stojí soustava několika dřevěných vodenic (vodních mlýnků), které byly 17.2. 2000 prohlášeny za historickou rezervaci. V rámci programu, financovaného EU a Britskou radou, bylo 22 mlýnů, z původních 40, restaurováno specialisty z muzea Astra Sibiu.

Svatá Helena 
Jedná se o nejstarší dochovanou českou obec v oblasti, byla založena v letech 1824–1825. V okolí vesnice je mnoho jeskyní, závrtů a propastí, typických pro krasové oblasti. Převládá zde vápenec. Turisticky nejznámější česká vesnice utrpěla v posledním desetiletí stavbou větrného parku italské společnosti Enel. Téměř třicet turbín zde změnilo okolí k nepoznání a značně tak zasáhla do dalšího turistického rozvoje. 

Sv. Ladislav
Zřícenina hradu Sv. Ladislav pocházející z 15. století stojící na vrchu Cule

Svinecea Mare
Nejvyšší hora "českého" Banátu, která měří 1224m, kopec je hodně zalesněn a nejlepší přístup na něj je z Bígru, přibližně 24km. 

Svinita
Srbská vesnice u Dunaje je napojena na modrou turistickou trasu z Eibenthalu. V této vesnici vznikl v roce 2017 lezecký resort nesoucí název vesnice za který se zapříčinila skupina lezců z Teplic. 

Šumice 
Vesnice osídlena roku 1828, v té době spadala pod vojenskou posádku v Petnicu. Římskokatolický kostel, postavený roku 1888, byl zasvěcen sv. Jáchymu a Anně a posvěcen na sv. Havla. V současné době zde žija nejmenší komunita o počtu přibližně necelých třiceti osob. Šumice je položena severně od spojnice mezi ostatními českými vesnicemi a především právě proto zde turistika víceméně nefunguje. Cestu do Šumice je dobré si rozvrhnout na dva dny, cesta vede kolem nejvyšší hory Banátu, Svinicea Mare.

Traskavec
Krásná vyhlídka u Dunaje ve výšce 755 m.n.m. Bývalý strážný kopec kde hlídkovali vojáci rakouska uherska při střežení Dunaje a turecké invaze po něm. Cesta na něj vede i z vesnice Eibenthal, která se odbočuje z červené značky vedoucí na Bígr. Z Eibenthalu je to až na vrchol přibližně 13km. Pod Traskavcem u Dunaje je pak malý penzion s lahvovým pivem.

Tri Kule
Vodami Dunaje částečně zatopená hradní zřícenina pocházející z roku 1439. Narazíte na ní kousek za srbskou vesnicí Svinita.

Turecká díra
Krasová jeskyně s rozlehlým dómem, skrz níž protéká potok. Je opředena mnoha legendami, v jeskyni je možné vidět kolonii netopýrů a venku pasoucí se dobytek, který využívá toto místo jako své útočiště a i proto je potřeba občas našlapovat velmi opatrně:)

Vodní mlýnky U Petra
Soustava pěti vodenic – dřevěných vodních mlýnků, v současnosti stále udržovaných a používaných na mletí mouky. Mlýnky leží na čistém, ledově studeném potoce. Využívání a údržba vodenic jsou možné díky důmyslnému systému střídání, na kterém se dohodli obyvatelé Gerniku. Ideální zastávka pro koupačku.

Vodopády na řece Beiu
Přírodní rezervace s dvěma krasovými vodopády, travertinovými kaskádami na potoce Beu a Beusnitei a krasovým jezírkem Ochiul Beului. Ideální místo pro svlažení z dlouhé přechodu Nery. K vodopádům se dostanete značenou asi dvou kilometrovou pěšinou z kempu, u vodopádů naleznete i jezírko s nejstudenější vodou široko daleko.

Známana
Poslední salaše a políčka patřící k Eibentálu s nádherným výhledem do tří světových stran, zejména na Dunaj a na „Kazany“ (dunajské soutěsky). Leží ve výšce 800 m n. m. Na tomto vrcholu často táboří expedice pod širým nebem a i zde je možné spoléhat na osvědčený catering kluků od Medvěda.

Železná vrata
Je název pro přehradu, vodní nádrž, ale i soutěsku na konci středního toku Dunaje mezi Rumunskem a Srbskem. Přehrada byla vybudována v letech 1964–1972 a je nazývána podle soutěsky Železná vrata. Nádrž tvoří část hranice mezi Rumunskem a Srbskem. Je využívaná k plavbě typu řeka-moře a naopak. Přehrada je vysoká 63 m a dlouhá 1200 m, s hydroelektrárnou o kapacitě 2100 MW, po dokončení zvedla hladinu Dunaje o 33 metrů.