O nás

Jan Duben

Potahuje, organizuje, miluje tabulky a chodí na pivo

Jak jsem se dostal do Banátu:
Se Štěpánem jsme kamarádi z dob, kdy se základní škola lámala ve školu střední. Často jsme za tu dobu řešili u piva otázky od globalizace přes oteplování až po výkony sportovců na nejrůznějších kolbištích. Jednou, když jsme měli zrovna všechno vyřešeno, mi Štěpán ukázal fotky z dovolené a představil mi nápad, jaký tam s Tíbím (kterého mi taky ukázal na fotce) vymysleli. Šlo o koupi domečku na Eibenthale s vizí malého penzionku. Nevím, jestli to bylo barvitým vyprávěním nebo foťákem s vysokým rozlišením, ale byl jsem tak unešen, že v únoru 2009 jsem jel poprvé tam, kde už jsem měl kus nemovitosti. Když jsme pak v dubnu 2009 společně se Štěpánem a Tíbím rekonstruovali baráček, náš vyprahlý zrak spočinul na vedlejší stodole…. No a tak se stalo, že Vás rovněž zveme do stylové hospody!

• Narozen: 1982 Česká Lípa

• Oblíbené pití: dvě piva a pak ještě jedno

• Jídlo: špagety

• Film: Žhavé výstřely, Bláznivá střela

• Kniha: Kniha džunglí

• Aktivity: sport – házená, cyklistika, beach volejbal, běžky

• Zájmy: ušlechtilé

• Průvodcovské motto: „Tady to znám. Tady jsem byl asi milionkrát.“

• Oblíbené tempo: dle profilu a předchozího večeru

• Velikost bot: 9

• Nosnost: od prázdného sudu po úplnou ženu

Tiberiu Iosif Pospíšil

Počítá, mluví, bagruje, rovná, hubuje, střílí a jezdí jako správnej Rumun

Jak jsem se dostal do Banátu:
Jsem se tu narodil! Jinak Štěpána jsem potkal v létě 2007, v hospodě na Krajánku. Byl trochu mimo, tak jsem ho vzal na deco pálenky a další den ho protáhnul vesnicí. Docela jsme si rozuměli, a jak jsme si tak povídali, napadlo nás zkusit otevřít penzionek. Sehnaly se peníze, vybral jsem a koupil na Eibenthale domek a v únoru se na něj kluci přijeli podívat. Seznámil jsem se s Honzou, a protože nešlo nic dělat, vymysleli jsme naši první společnou akci: pochod do Bígru a zpátky ve vysokém sněhu. Odešli jsme za tmy, ušli kolem 40 km, přišli za tmy a myslím, že na tomhle „výletě“ jsme si začali věřit, že všechno bude fungovat. V dubnu mi pak kluci přijeli pomoct s opravami na domku, a když jsme u práce odpočívali, napadlo nás udělat hospodu ze staré stodoly. V červnu už přijeli první turisté, za rok v červnu první škola a příští červen se těšíme na Vás!

• Narozen: 1989 Eibenthal

• Oblíbené pití: pivo

• Jídlo: to, co ulovím

• Film: national geografic

• Kniha: Tibi nemá na knížky čas

• Aktivity: průvodce, lovec všeho možného

• Zájmy: příroda, myslivost

• Průvodcovské motto: „Už tam budeme, je to tady za tím kopcem.“

• Oblíbené tempo: strojové

• Velikost bot: 11

• Nosnost: jeden medvěd až jako medvěd

Lukáš Němec

Přemýšlí, obchoduje, rozpočtuje a neutrácí

Jak jsem se dostal do Banátu:
Koupil jsem si ho! Jednoho dne mi Štěpán povídal o problémech, které každý rok ve svém projektu zažívají. Protože jsem člověk z docela úspěšného obchodu a hledal novou životní výzvu, domluvili jsme se docela rychle. Jsem rád, že mohu svými zkušenostmi pomoci tomuto projektu a společně ho tlačit zase o něco výše.

• Narozen: 1979 Česká Lípa
• Oblíbené pití: pivo
• Jídlo: Po józe jedině banátská prána nebo pořádnej kus masa
• Film: Něco s jógou a pivem
• Kniha: O józe a pivu
• Aktivity: Jóga a motorky
• Zájmy: Jóga, jasně že jóga s vůní benzínu a piva
• Průvodcovské motto: „Zpomal, vono nám to neuteče.“
• Oblíbené tempo: lážo plážo
• Velikost bot: 12
• Nosnost: Dobrý obchodník nemusí nic nosit!

Bavíme-li se ale o nás, pak musíme zmínit celou řadu lidí, kteří se s námi na tom podílí: bez Gustýny, Robiho, Gábi, Štefky, Ilonky, Eli, Mioáry, Anny, Eriky a Josefky by nefungovala hospoda, restaurace a manufaktura. Bez Aloise, Jožiho a Visketa bychom nezvládli zajistit expedice, akce a festivaly tak dobře, jak proběhly. Bez klidného Tomše bychom se jen těžko domluvili na dálku přes půl Evropy. Bez Jeníka by hospoda U Medvěda nebyla tak krásně dřevěná, bez Dědkových by nikdy nebyla Anetka a bez Anetky bychom tu nepsali o Banátu. Bez Stóži by nebyl Banát nikým tak milován a bez Doudy bychom se vydali na pospas bankám. Bez Řeha, Michala a Jirky by nenakouklo do Banátu tolik dětí školou povinných a taky těch nepovinných, třeba támhle Verči, která jednou „zapomněla“ spacák a Honza ukázal své velké průvodcovské srdce a jeho dvojitý spacák!