Česko-rumunské vztahy

Vzájemná historie
Od pražského groše po Evropskou unii
- Středověkpražský groš v sedmihradských městech
- 19. stoletímigrace Čechů do Banátu
- 1921Malá dohoda
- 1945Rumuni osvobozují Kroměříž i Brno
- 1968odmítnutí okupace ČSSR
- EUobě země v Unii
Přemyslovci a Lucemburkové
Groše, sukno a husité
Intenzivní obchodní styky mezi českými zeměmi a Rumunskem spadají už do doby Přemyslovců a Lucemburků, kdy byl pražský groš často užívanou měnou v sedmihradských městech. Sedmihradsko kolonizovali Sasové, kteří české prostředí dobře znali. Vyváželo se sukno nebo klobouky.
Významný vliv na Rumuny měl i Jan Hus – a s jeho učením se do Rumunska dostala i bojová taktika husitů, uplatněná v boji proti Turkům. Po vzniku habsburské monarchie stát v 19. století podporoval migraci do Sedmihradska a Banátu, na níž se podíleli i Češi.
Meziválečná éra
Zlatá léta i chladný Mnichov
Po první světové válce se Československo a Rumunsko staly sousedy – Podkarpatská Rus sdílela hranici s Rumunskem na řece Tise. V roce 1921 vytvořily spolu s Jugoslávií obranný pakt „Malá dohoda“ a naše rychlíky z Prahy do Jasini jezdily přes rumunské území. Meziválečné období se stalo zlatou érou vzájemných vztahů.
Během mnichovské krize byl postoj Rumunska spíše chladný a vláda odmítla Československu garantovat pomoc. Rumuni se pak pod maršálem Antonescem připojili k útoku na Sovětský svaz – u Stalingradu leží statisíce Rumunů.
1944–1989
Osvobození a poválečné desetiletí
1Osvobození
Po svržení Antonesca v létě 1944 se Rumunsko připojilo ke spojencům. Při osvobozování Československa zahynulo asi 40 000 rumunských vojáků. Podíleli se mj. na osvobození Brna, samostatně osvobodili Kroměříž – celkem 1 700 československých obcí.
2Přesuny obyvatel
V lednu 1947 přijelo do Československa několik tisíc rumunských zemědělců, mnozí se usadili natrvalo. Necelých 40 000 Čechů a Slováků z rumunského území se vrátilo do ČSR.
3Komunistická éra
Rumunské hory a černomořské pobřeží byly oblíbenou destinací českých turistů. Nicolae Ceaușescu odmítl účast na okupaci ČSSR v roce 1968 a označil ji za hrozbu pro mír v Evropě a ostudu východního bloku.
Na cestu
Mohlo by se hodit
Vzájemná historie
Historie česko-rumunských vztahů sahá hluboko do historie. První prokázané intenzivní obchodní styky mezi českými zeměmi a Rumunskem spadají už do období vlády Přemyslovců a Lucemburků, kdy pražský groš byl často užívanou měnou v mnoha sedmihradských městech. Sedmihradsko kolonizovali Sasové, kteří české prostředí dobře znali. Mezi české vývozní artikly patřilo například sukno nebo klobouky. Vzájemné vztahy se však neomezily jen na obchod. Významný vliv na Rumuny měl například i Jan Hus a kromě jeho učení se do Rumunska dostala také bojová taktika husitů, která byla uplatněna v boji proti Turkům. K zintenzivnění kontaktů došlo po vytvoření habsburské monarchie, která zahrnovala části dnešního Rumunska, hlavně Sedmihradsko a většinu Banátu, a tak v 19. století byla státem podporována migrace do těchto krajin. Především pak do oblasti bývalé vojenské hranice, tedy do Banátu, na níž se podíleli mimo jiné i Češi. Velký zlom ale nastal až po první světové válce. Nejen, že se nyní nezávislé Československo a Rumunsko staly sousedními zeměmi (Podkarpatská Rus sdílela na jihu u řeky Tisy hranici s Rumunskem), ale v roce 1921 ještě spolu s Jugoslávií vytvořily obranný pakt zvaný „Malá dohoda“. Ta měla být pod taktovkou Francie obranným valem proti bolševickému Rusku (o rok později už se přejmenovalo na SSSR) a Maďarsku. Dokonce došlo k přátelské dohodě a naše rychlíky z Prahy do podkarpatské Jasině jezdily peáží přes rumunské území. Kulturní, politická i obchodní spolupráce jen vzkvétala a meziválečné období se stalo zlatou érou česko-rumunských vztahů, a to až do konce 30. let. Během mnichovské krize byl postoj Rumunska k událostem v ČSR spíše chladný a rumunská vláda nakonec odmítla Československu garantovat pomoc v případě německého útoku. Rumuni, vedeni maršálem Antoneskem, se dokonce připojili k hitlerovskému útoku na Sovětský svaz. U Stalingradu leží statisíce Rumunů, z mnoha vesnic v Transylvánii, zejména německých, úplně zmizeli muži. Poté, co byl Antonescu v létě 1944 svržen, Rumunsko se opět připojilo ke spojencům a rumunské jednotky se dokonce účastnily osvobozování Československa. Při osvobozování Československa zahynulo asi 40.000 rumunských vojáků. Rumunská vojska se podílela mj. na osvobození Brna. Největším městem na území ČR, které osvobodila samostatně, je Kroměříž. Celkem se Rumuni podíleli na osvobození 1 700 československých obcí.
Po válce byly obnoveny regulérní diplomatické i obchodní vztahy. Došlo také k přesunu obyvatelstva. V lednu 1947 přijelo do Československa na základě vzájemné dohody několik tisíc rumunských zemědělců, z nichž mnoho se v Československu usídlilo natrvalo. Také necelých 40 000 Čechů a Slováků žijících na rumunském území se vrátilo do ČSR. Budování vzájemných vztahů pokračovalo rovněž po převzetí moci komunisty v obou zemích, avšak tentokrát již pod taktovkou Moskvy.
Během komunistické éry se rumunské hory a černomořské pobřeží stalo jednou z oblíbených destinací českých turistů. Zajímavostí jistě je, že tehdejší rumunský vůdce Nicolae Ceaușescu odmítl účast na vojenské okupaci ČSSR zeměmi Varšavské smlouvy v roce 1968 a prohlásil tento akt za velkou hrozbu pro mír v Evropě a ostudu východního bloku.
Po pádu komunismu obě země pokračovaly v rozvíjení již tak velmi dobrých bilaterálních vztahů. Rumunsko se pro Českou republiku stalo jedním z nejvýznamnějších partnerů v jihovýchodní Evropě. Kulturní spolupráce byla posílena založením Česko-rumunské společnosti či zřízením Českého centra v Bukurešti a Rumunského kulturního institutu v Praze. Přistoupení obou zemí k Evropské unii znamenalo významný krok a pomohlo k zintenzivnění zahraničního obchodu a investic.











