Okolí Banátu

Banát to nejsou jen české vesnice...

Bela Crkva a jezera
Jezera vznikla při těžbě písku,proto je voda průzračná a pláže jsou písčité. Na Hlavním jezeru je část pláže uměle vybetonovaná ale na ostatních jezerech je pláž zcela přírodní. Koupat se je také možné v řekách Nera a Karaš a na vodních tocích Dunaje. Právě sem by měla do budoucna být vyznačkována turistická trasa, která propojí jezera s údolím řeky Nery a Svatou Helenou a dojde tak k turistickému propojení českých částí v Rumunsku i Srbsku.

Bela Crkva je město  v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Název města v srbštině znamená bílý kostel. Město Bela Crkva má 10 638 obyvatel, město je sídlem České národní rady v Srbsku a krásným centrem s řadou cukráren a restaurací vybízí k příjemné odpolední procházce po koupání v jezerech.

Bělehrad 
(srbsky zvuk Београд / Beograd) je hlavním a největším městem Srbska. Mezi lety 1918–1941 a 1946–1992 byl také hlavním městem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. Žije zde přibližně 1,379 milionu[1] obyvatel. Město se nachází na soutoku řek Dunaj a Sáva. Od Eibenthalu je vzdálené něco málo přes 200km a je jednou z možných cest z České republiky. 

Baile Herculane
Herkulovy lázně (rumunsky Băile Herculane, německy Herkulesbad, maďarsky Herkulesfürdő) je rumunské město v župě Caraș-Severin. Ve městě žije okolo 6000 obyvatel. Město je známo především starobylými římskými lázněmi. Je situováno pouhých 5 km od frekventované silnice DN6 (E70), která spojuje Temešvár s Bukureští. Băile Herculane leží v nadmořské výšce 168 m n. m. 

První zmínky o lázních se datují již před dvěma tisíci lety, základy byly položeny v roce 102 n.l. císařem Trajanem. Jméno lázni vzniklo od boha Herkula. Římané zde postupně vystavili chrámy, pomníky a sochy zasvěcené právě bohům kolem Herkula. Během římské civilizace byly tyto lázně důležitým odpočinkovým místem zdejší aristokracie, která využívala léčivé vody z údolí říčky Černá. Z doby římské nadvlády zde zůstaly zachováno mnoho památek jako akvadukty, sochy a různé mince. Od roku 1718 (Passarovitzův mír) začíná v rakouské říši současná historie těchto lázní. Od roku 1736 se začíná s kompletní rekonstrukcí. Středisko v průběhu času navštěvují velké osobnosti evropské historie, císařové Josef II., František I., Karolína, František Josef a Elizabeta (Sisi). V roce 1852 dokonce Sisi prohlašuje Baile Herculane za nejkrásnější letovisko starého kontinentu a zmiňuje se o nich mnohokrát ve svém deníku.

Po první světové válce se město stalo součástí novodobého Rumunska, ve středisku je zřízeno muzeum Nicolae Cena (rumunský vojenský politik), který zde soustředí své sbírky od roku 1922. Po druhé světové válce byl městu udělen statut města a stav lázeňského letoviska. Působením diktátora Nicolae Ceaușescu přešli lázně pod státní vedení a vzniklo zde několik kvalitativních úrovní pro jednotlivé třídy rumunského národa. Od rumunské revoluce pak vinou zběsilé privatizace většina budov osiřela a až v současné době se začíná staré historické centrum, obklopené nevzhlednými stavbami připomínající železný režim, zachraňovat. 

V lázních lze využít volně přístupné termální prameny kolem říčky Černá (betonové bazénky pro několik osob), nebo termální koupaliště. Přímo v centru je i koupaliště evropského typu s modrými bazény a teplou vodou. Z lázní lze vyrazit na horské treky do pohoří Cernei-Domogled, které se ostře tyčí nad tímto údolím.

Boljetin
Krásný přírodní kaňon u srbské vesnice Boljetin (necelých 700 obyvatel), kterou protéká stejnojmenný potok.Cesta je dlouhá přibližně dva kilometry a v okolí se dá vystoupat na několik vyhlídek, ze kterých je vidět rumunské pobřeží Dunaje a přehrada Železná vrata.

Butin
Většina slovenských vesnic a měst v Rumunsku se nachází na severu kolem Nadlacu a v Bihoru. Známá je především vesnice Gelemčička, která je součástí větší obce Fagetu. Butin však spolu s menšími slovenskými sídli leži v kraji Timiš a se svým počtem necelých 500 obyvatel a 90% populací slovenských krajanů paří k těm nějvětším.

Cascada Bigar
Jeden z nejkrásnějších světových sladkovodních vodopádů leží v kraji Caras-Severin, často je nazýván “zázrak z kaňonu řeky Nery”. Zaoblený vodopád je vysoký osm metrů a padá přes velmi neobvyklý zelený mechový koberec. Na rozdíl od klasických hlasitých vodopádů tento vodní unikát teče mnoha malými potůčky. Dostat se k němu můžete po silnici 578 a je téměř na půli cesty mezi Oravicí a Plugovou. Cestou si můžete zpříjemnit cestu zastávkou na české vensic Šumice či návštěvou Českého mlýnu.

Djerdap
Národní park Đerdap se nachází v jihovýchodní Evropě v severovýchodní části Srbska, podél mezinárodní hranice s Rumunskem. Park se táhne podél Dunaje v délce 100 km od Golubacké pevnosti do Karataše u Kladova v Srbsku. Ústředí správy národního parku je ve městě Donji Milanovac na Dunaji. Oblast Djerdapské rokliny byla vyhlášena národním parkem v roce 1974. Národní park má celkovou rozlohu 93 968 hektarů a jako chráněná zóna je vytyčeno 63 608 ha plochy. Park byl vyhlášen z důvodu ochrany soutěsky Železná vrata (srbsky Ђердап/Đerdap) a okolní přírody. Dále od samotného břehu řeky zasahuje do vnitrozemí ve vzdálenosti 2–8 km. Chráněné území se pohybuje v nadmořské výšce od 50 až po 800 m n. m.

Drobeta Turnu-Severin 
Drobeta-Turnu Severin (do roku 1972 jen Turnu Severin, německy Turm Severin, maďarsky Szörényvár) je město v Rumunsku, ležící na řece Dunaj, na západě země, na okraji Valašska. Má 104 000 obyvatel a je správním střediskem župy Mehedinți.

Město existovalo již za římských dob, pod názvem Drobetae. Druhou část názvu, Turnu Severin, získalo podle věže, kterou zde postavili Byzantinci na oslavu vítězství nad Markomany. Ve 20. století došlo hlavně díky výstavbě hydroelektrárny k ohromnému rozvoji města; zatímco v roce 1900 mělo jen 18 000 obyvatel, v roce 2000 již 100 000.

Největší a nejznámější stavbou, kterou Drobeta-Turnu Severin proslula, je hydroelektrárna Železná vrata, která spoutala řeku Dunaj. Další známou památkou jsou také pozůstatky Trajánova mostu, který vedl přes Dunaj a byl se svými 1 135 metry nejdelším mostem v tehdejším známém světě. Postaven byl v roce 103 a zničen císařem Aureliem ve 3. století. Měl 20 oblouků, jejich zbytky se dochovaly až do 19. století, některé byly ale z důvodu lepší splavnosti řeky zničeny. Zajímavou a dominantní stavbou je i městský vodojem a zbytky hradu Drobeta. V centru města je mnoho odpočinkových zón, parků a restaurací. 

Eftimie Murgu
Soustava vodních mlýnku na spojinici mezi Oravicí a Plugovou, cestou na kaskádu Bigar či do české vesnice Šumice. Tato vesnička nese jméno po rumunském obrozeném politkovi a filisofovi, který v roce 1848 podílel na rumunské revoluci vůči Rakousku-Uhersku.

Golubac (v srbské cyrilici Голубац) 
Je středověká pevnost, která se nachází na pravém břehu řeky Dunaje u stejnojmenné obce v severovýchodním Srbsku, na území národního parku Đerdap, v blízkosti soutěsky Železná vrata. Pevnost je považována za kulturní památku mimořádného významu (srbsky Spomenik kulture od izuzetnog značaja).

Pevnost se nachází na místě, kde Dunaj vniká do soutěsky Železná vrata. Rozkládá se na příkré skále. Areál tvoří celkem 10 věží a dvě velké historické brány. Původní podhradí, které se v blízkosti Golubace nacházelo, se do dnešních dob nedochovalo a zůstalo zaznamenáno pouze v některých historických dokumentech. Současná obec s názvem Golubac se nachází 4 km od hradu. Nejníže položená část pevnosti byla v 70. letech 20. století zaplavena v souvislosti s výstavbou přehrady v soutěsce Železná vrata.

Pevnost tvoří tři hlavní části, které obklopuje celkem 10 věží (dochovaných 9) a 2 brány, které spojují 2-3 m tlusté zdi. V přední části pevnosti se nachází vnější zeď, za níž se nacházel příkop spojený s řekou Dunajem. Před samotnou zdí se nacházelo podhradí, které bylo zatopeno po výstavbě přehrady Železná vrata.

Pevnost zpočátku tvořilo pouze pět věží. Dalších pět bylo dobudováno při rozšiřování pevnosti. Všechny věže měly čtvercový půdorys. Zpevnění a přestavba některých věží bylo uskutečněno až po rozšíření střelného prachu, kdy bylo nezbytné vybudovat rovněž i plochy pro dělostřelectvo.

Středověká pevnost byla v držení srbského státu až do příchodu Turků. Byla častým místem bitev mezi Uherskem a Osmanskou říší. Jako jedna z několika tureckých pevností byla poté předána v roce 1867 srbskému státu. V současné době se z pevnosti dochovalo devět věží o výšce 20–25m. Její zdi mají střední tloušťku 2,8 m a nacházejí se v různých výškách na strmé skále. V současné době je pevnost jednou z nejznámějších srbských turistických atrakcí. Hradem procházela silnice po břehu Dunaje, a je veřejnosti přístupný. V letech 2017-2019 zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce pevnosti.

Ineleț 
Rumunská obec Ineleț je jedno z nejodlehlejších a nejhůře přístupných osídlených míst v Rumunsku v pohoří Cernei (Černá) severně nad lázeňským městem Baile Herculane. Ineleț a dalších 39 většinou opuštěných vesnic patří pod správní obec Cornereva. Dostupnost vesnice je systémem několika starých žebříků zavěšených na svislých vápencových stěnách s celkovým převýšením 100m. V horské vesnici není elektřina a z téměř sto domů je obydlena necelá třetina a bydlí zde několik desítek osob. Další možným přístupem je šestnáctikilometrová lesní pěšina z Baile Herculane označená červeným pruhem. Vesničané musí pro potraviny scházet do údolí k říčce Černá, sestup či výstup trvá přibližně dvě hodiny. V Inelețu je kromě domů i malý kostelík, kam dochází kněz jednou za dva týdny a také malá škola, která od roku 2017 funguje na fotovoltaické panely a část výuky tak může probíhat online.. 

Kladovo
Kladovo (v srbské cyrilici Кладово, rumunsky Cladova) je město ve východním Srbsku, v Borském okruhu. V roce 2011 mělo 8913 obyvatel. Opština Kladovo má 20 635 obyvatel. Město se rozkládá na bývalém dunajském ostrově (na sever od města se nachází Dunaj, na jih zasypané rameno řeky). Přes řeku se z rumunské strany nachází město Drobeta-Turnu Severin. 5 km od Kladova po proudu Dunaje směřoval přes řeku na území dnešního Rumunska v dobách existence Římské říše Trajánův most. První písemná zmínka o Kladovu pochází z roku 1596. V jednom rakouském vojenském dokumentu byl zaznamenán útok vlašských zbojníků na město.

V roce 1699 navštívil Kladovo turecký cestovatel Evlija Čelebi. Zaznamenal, že většina obyvatel jsou Slované a muslimové, a že v něm žije také menší skupina Vlachů. Roku 1867 předali Turci Kladovo do srbských rukou.V Kladovu je několik dobrých restaurací za velmi příznivé ceny.

Muzeum Lepenski vir http://www.lepenski-vir.rs/
Je archeologická lokalita v Srbsku nedaleko soutěsky Železná vrata, asi 100 km východně od Bělehradu. Dragoslav Srejović zde v roce 1965 objevil pozůstatky sídliště vyspělé kultury, které existovala v sedmém a šestém tisíciletí před naším letopočtem. Oblast byla v Srbsku vyhlášená státem chráněnou kulturní památkou.

V Lepenském Viru žila komunita lovců a rybářů na břehu Dunaje. Domy byly postaveny na platformě ze směsi vápence, písku a vody, měly jednotný půdorys a byly orientovány stejným směrem, pravidelně geometricky byly rozmístěny také ohniště a kamenné stély (patrně oltáře). Sídliště tedy mělo jistý urbanistický plán. Vedle hlavního sídliště, kde žilo asi sto až dvě stě lidí, existovaly v okolí menší satelitní osady. Byly nalezeny velké kamenné sochy, svědčící o pokročilém kulturním a náboženském životě. V závěrečném období lepenskovirské kultury zřejmě došlo i k domestikaci psů, vepřů a skotu (kteří zde divoce žili) a k pokusům o zemědělskou produkci. Podle předmětů nalezených v hrobech se objevují také náznaky postupné sociální diferenciace.

Oravita - Anina železnice
V Oravitě (Oravici) bylo postaveno první nádraží na území Rumunska v roce 1849 a také železnice do Baziaše dlouhá 62 km. Ta však byla později zrušena. V současné době se tak lze dostat jen do Aniny, právě tato trať nazývána “Semmering Banátu” je tou nejkrásnější v celé zemi, kdy vede přes mnoho viaduktů a tunelů v hlubokém údolí. Délka trati 34km s převýšení přes 300m jezdí v turistické sezoně téměř každý. Železnice má velký gradient 20 stupňů a poloměr 150m, proto tyto podmínky musí na železnici jezdit speciální lokomotiva s upravenými vozy.  Jízdní řád lze zjistit přes webové stránky.  www.oravita-anina.eu. 

Oravita (15 000 obyvatel) - v tomto městě lze navštívit i místní divadlo z roku 1816, které je přesnou kopii slavného vídeňského divadla Burgtheater. Na tomto místě také odehrál dva koncerty slavný rumunský umělec Mihail Pascaly, který byl mnoho let i ředitelem rumunského národního divadla „Ion Luca Caragiale“ v Bukurešti. Byl zde také druhý nejstarší pivovar celého Rumunska s názvem Ciclova, pivovar však v roce 1996 zkrachoval. 

Anina (10 000 obyvatel) je menší původně průmyslové město s vysokou geologickou hodnotou, které si vysloužilo statut “geoparku”. Město leží mezi dvěma parky, Cheile Nerei-Beusnita a Semenic-Cheile Carasului. 

Orsova
Přístavní město na Dunaji, který byl vlivem výstavby hydroelektrárny Železná vrata zvednut o třicet metrů. Právě kvůli stavbě tohoto díla byla zatopena původní stará Oršava a vystavěno na kopci zcela nové město. V Oršavě žije přibližně 10 000 obyvatel a nachází se zde většina potřebných úřadů a obchodů. Návštěvu si můžete zpestřit na klášter Svaté Anny, který leží na kopci na tímto městem.

Poiana Marului
Akumulační jezero Poiana Marului se nachází na řece Bistra Marului pod hlavními vrcholy pohoří Tarcu. Přehrada má výšku 130 ma je vyrobena z jílovitých jádrových skalních trusů. Vklady v přehradě začaly v roce 1984 a skončily v roce 1992. Hlavní rameno Maru - Ruieni má délku 9, 8 km a vodu nese tunelem na stanici podzemního typu v Turnu Ruieni. Jezero je spravováno Occidental Forest of Oţelu Rosu a je asi 25 kilometrů od města Otelul Rosu, v nádherném malebném prostředí.

Putna
Rumunské ctrl+c a ctrl+v! Klášter v Putně (rumunsky: Mănăstirea Putna) byl jedním z nejdůležitějších kulturních a náboženských center založených ve středověké Moldávii. Patří rumunské pravoslavné církvi, stejně jako řadu dalších klášterů jej nechal postavit Štěpán III. Veliký. Klášter se nachází v Bukovině, v údolí řeky Putny, která pramení v pohoří Obcina Mare. Jeho zakladatel, Štěpán Veliký, proslul jako zakladatel mnoha církevních staveb v Moldávii - po každém důležitějším vítězství nechal postavit nějakou církevní stavbu Bohu na poděkování. V putenském klášteře je i pohřben spolu s některými dalšími členy jeho rodiny. Roušky ikon a náhrobní kameny jsou považovány za znamenitý příklad moldavského umění ze Štěpánovy doby. Jenže to není ten v naší Putně, ale v té originální na severovýchodě Rumunska kousek od hranic s Moldávií. No a o trochu méně zdařila replika  tohoto klášteru stojí kousek od české vesnice Šumice!. Kolem naší Putny je mnoho zajímavých mlýnů a soutěsek!

Rešice a muzeum lokomotiv
Rešice(rumunsky Reșița, maďarsky Resicabánya, německy Reschitz) je město v Rumunském Banátu, hlavní město župy Caraș-Severin. Město má 83 000 obyvatel.

Město bylo založeno za dob Rakouské monarchie v 18. století (první zmínka 1673) jako nové průmyslové centrum v Banátu na důležité strategické pozici. Vznikl zde tak těžký průmysl – výroba oceli a jiných kovů, chemikálií a strojů. Jeho název má slovanský původ, pochází z výrazu pro řeku. Ve městě je také muzeum lokomotiv vyrobených právě zde. Do výběru exponátů se dostaly nejen lokomotivy v Rešici přímo vyrobené, ale i provozované na místní vlečce. Umístění všech šestnácti exponátů ve sbírce se za 47 let existence muzea vůbec nezměnilo. Zhoršil se jen jejich stav. Sbírka je nyní pod patronátem města a exponáty chrání před sběrači kovů bezpečnostní kamery a stálá ostraha. Památkou na doby, kdy lokomotivy stály bezprizorně, jsou některé chybějící řadové tabulky, leč občas někdo ty chybějící neodborně doplnil z jiných lokomotiv.
Obdobných sbírek parních lokomotiv je v Evropě málo. V samotném Rumunsku jsou jen dvě další podobné velikosti, a to v Sibiu a v depu Bukurešť sever. V Rešici jsou obdivovány například stroje 142.072 z roku 1939, v licenci vyrobená rakouská rychlíková řada 214 nebo cenná lokomotiva 28, původně maďarský stroj 475.028. Ten v továrně v Rešici posunoval od roku 1960 a odpovídá řadě 410.0 nebo 410.1 ČSD, která se u nás nedochovala.

Semenic
Horské středisko, které je součástí pohoří Banát v župě Caras-Severin. Stejnojmenný vrchol celého pohoří leží v nadmořské výšce 1400m a nachází se necelých čtyřicet kilometrů od krajského města Rešice. Toto pohoří je častým cílem lyžařů, v zimě zde sněhová pokrývka dosahuje až dvou metrů a protahuje lyžařskou sezónu často až do konce května. Areál s pěti vleky nabízí průměrné lyžařské možnosti, nejdelší z vleků má 1700m. Kousek pod vrcholem pramení banátským turistům známá řeka Nera. Deset kilometrů pod vrcholem leží vesnice Garana, kde se každoročně pořádá známý jazzový festival nesoucí název této obce a také je zde malé muzem skulptur. 

Semenic je ve skutečnosti vzácná rostlina, která roste v těchto horách, právě po ní bylo celé pohoří pojmenováno.

Srebrno jezero
Stříbrné jezero bylo po celá desetiletí oblíbeným prázdninovým a rybářským cílem, ale až nedávno zažilo velký návštěvnický rozmach. V důsledku rostoucí popularity jezera se jezero často propaguje také jako “srbské moře”. V dnešní době se kolem tohoto resortu nachází přes dva tisíce lůžek a mnoho restuarací a hotelů. U tohoto ramena také otevřel svůj basketbalový kemp jeden z nejpopulárnějších sportovců Srbska, Miloš Teodošič s názvem TEO4. Každoročně se zde koná také šachový festival, či mistrovství Srbrska v plážovém volejbalu. V roce 2016 toto místo zaznamenalo 50 000 návštěvníků, včetně mnoha ze sousedního Rumunska.

Blízké město Veliko Gradište (v srbské cyrilici Велико Градиште) је město v severovýchodní části centrálního Srbska. Administrativně spadá pod Braničevský okruh. Je sídlem stejnojmenné opštiny. V roce 2011 mělo Veliko Gradište 5825 obyvatel. Nachází se na břehu řeky Dunaje (říční kilometr 1059), v blízkosti turisticky atraktivního Stříbrného jezera (zahrazeného slepého ramene, které zůstalo po výstavbě přehrady Železná vrata). V jeho blízkosti se do veletoku vlévá říčka Pek.

Soutěska "Cheile Rudăria"
Ve střední části povodí potoka Rudăria se nachází rezervace o rozloze 250 ha,. Hlavní částí rezervace je soutěska tvořená metamorfovanými horninami porostlými teplomilnými rostlinami. Údolím vede cesta na nejvyšší vrchol celé oblasti - Svinecea Mare (1224 m). Na počátku údolí stojí soustava několika dřevěných vodenic (vodních mlýnků), které byly 17.2. 2000 prohlášeny za historickou rezervaci. V rámci programu, financovaného EU a Britskou radou, bylo 22 mlýnů, z původních 40, restaurováno specialisty z muzea Astra Sibiu.

Veliko Gradište má díky své lokalitě na břehu evropského veletoku bohatou historii. Nacházela se zde různá sídla dřívějších kultur, bylo v minulosti často obsazováno různými dobyvateli, kteří vnikali na území dnešního Srbska i blízkého Rumunska.

Místní kostel zasvěcený Archandělu Gabrielovi byl vybudován ve 30. letech 19. století.

Trei Ape
“Tři vody” je jezero pod vrcholem Semenicu a vesničky Garana. Rozsáhlé jezero je vhodné pro koupání, občerstvit se dá v restauraci na břehu jezera.

Tuman
Tumanský klášter (srbský: Манастир Туман) je srbský pravoslavný klášter ve východním Srbsku ve vesnici Golubac. Patří k srbské pravoslavné eparchii v Braničevu.

Kostel je zasvěcen svatému archanděla Gabrielovi.. Od roku 2018 má klášter šest mnichů a jednu jeptišku, což z něj činí největší v okrese Braničevo. Kvůli několika historickým léčitelům, kteří bydleli v tomto klášteře, byl Tuman nazýván „Djerdapský ostrov“. 

Vršac
Vršac (v srbské cyrilici Вршац, maďarsky Versec, rumunsky Vârşet) je historické město v srbské Vojvodině, v Jihobanátském okruhu. Řadí se k menším městům; v roce 2011 mělo 35 701 obyvatel.

Město se nachází blízko rumunské hranice, na silničním tahu Bělehrad – Arad. Železniční spojení má Vršac s Rumunskem, Bílou Cerekví, Bělehradem a Zrenjaninem. Stejně jako drtivá většina vojvodinských měst i Vršac se rozkládá v rovinaté krajině, ovšem v případě tohoto města na východě přecházející v hřbet Vršačke planine, který se táhne až na rumunské území. Vršac je v Srbsku znám především jako sídlo velké farmaceutické firmy Hemofarm. Nachází se zde také největší katolický kostel v Srbsku.

Železná vrata
Je název pro přehradu, vodní nádrž, ale i soutěsku na konci středního toku Dunaje mezi Rumunskem a Srbskem. Přehrada kousek před hlavním městem župy Mehedinti Drobeta-Turnu Severin byla vybudována v letech 1964–1972 a je nazývána podle soutěsky Železná vrata. Nádrž tvoří část hranice mezi Rumunskem a Srbskem. Je využívaná k plavbě typu řeka-moře a naopak. Přehrada je vysoká 63 m a dlouhá 1200 m, s hydroelektrárnou o kapacitě 2100 MW, po dokončení zvedla hladinu Dunaje o 33 metrů. Přehrada je současně i hraniční přechod pro automobily a přes přehradu se lze dostat do srbského města Kladovo.