Kovárna

NA KOVÁRNĚ TO JE NÁŘEZ!

Už od pradávna kopec Kovárna fascinoval… ohromoval svou mohutností, strmým svahem a cestičkami, připomínajícími vrásnění od mnoha generací krav a ovcí, jež spásaly tu nejzaslouženější eibentálskou trávu. Traduje se, že právě na jejím vrchu stanul roku 1827 praotec Eibentál a mimo jiné pravil: „Mám žízeň!“… Poté naléhavě pohleděl na praotce Bígra a pravil: „A mazej!“... A tak se stalo, že praotec Bígr odešel do háje a banátských lesů, aby donesl praotci Eibentálovi zlatavý mok. Nikdo tenkrát netušil, že se praotcové viděli naposledy… Praotci Eibentálovi jako prvnímu po odchodu Bígra došlo, že co si sám neudělá, to nemá, a tak se chopil se svými druhy práce a započal se stavbou hospody. Pracovali dnem (na svých polích) a nocí (na stavbě hospody), aby po měsících bezesných nocí monumentální dílo dokončili… Aby dokončili hospodu U Medvěda. Již další rok, tedy roku 1828, se druhové opět sešli na Kovárně, aby spolu oslavili 1. výročí založení své milované vesnice Eibentál. Pohled na vzkvétající vesnici v nich však probudil sentimentální vzpomínky na nejistý osud praotce Bígra a jeho nedokončenou misi… Truchlili dlouho, tak dlouho, než jejich teskný pohled po chvíli spočinul na jejich zbožňované hospůdce U Medvěda. I pohleděl vyprahlý praotec Eibentál na své druhy a pravil: „Kdo první mi donese zlatavý mok, tomu dám svou dceru a poloviční podíl v hospodě k tomu. Strhl se závod, jaký Banát nezažil, kde druzi nechtěli být druzí, a který po boji vyhrál muž, který jen jedno jméno – Josef měl. „Dobře Josef, dobře sis pospíšil, zde dceru mou máš, podíl v hospodě je tvůj a druhé jméno tvé nechť je Pospíšil,“ pravil praotec. A tak se stalo, že právě tento památný běh si našel své výsadní místo při oslavách založení vesnice Eibentál. Každý další rok tak běhali eibentálští z Kovárny pro pivo a s pivem na Kovárnu. Už to nebylo o dceru a hmotné majetky, ale velkou prestiž, díky které mnohdy mládenci přízeň dcer a jejich rodičů získávali. Během let se běh postupně přetvářel, aby se zachoval v současné podobě: Mládenci, ale dnes už i dívky, vybíhají z hospody na kopec Kovárnu, aby dosáhli co nejlepšího času. Historii pak také připomíná dědic = spolumajitel hospody U Medvěda – Tibi Josif Pospíšil, který každému, kdo zdolá Kovárnu pod 2 minuty, zdarma natočí zlatavý mok. Historii běhu mapuje kronika, která uvádí mnoho speciálních výběhů opředených sázkami, výběhy naboso či běhy s různými předměty typu prázdného sudu. Především ale uvádí bájné časy a pořadí od roku 1828 až do současnosti!