Zásady chování

Do Banátu s respektem a úctou!

Vaše návštěva našich krajanů v roli platícího turisty může dnes být (zejména při dodržení zde naznačených zásad) sama o sobě jednou z nejlepších forem pomoci našim krajanům. A věřte, že banátští Češi si dobrých hostů opravdu umí vážit a umí s nimi i přátelsky posedět a poveselit se jako málokdo jiný. Čeští turisté by však měli do banátských vesnic jezdit jako uctiví, pozorní a nenápadní hosté tamního v mnoha ohledech originálního a obdivuhodného prostředí a nikoli jako ti, kdo se tam jedou vyřádit na účet místních a k jejich škodě. Jedině tak mohou být návštěvy turistů v českých vesnicích Banátu výrazným přínosem a obohacením jak pro české turisty, tak i pro naše krajany.

Přínos pro naše turisty je zcela evidentní: navštíví rázovité a i ve světovém měřítku naprosto jedinečné prostředí u nás již většinou zaniklého českého venkovského živlu „ladovského“ střihu, okořeněného vlivem kultur okolních národů (rumunský, srbský aj.), které zde žijí v pozoruhodné symbióze. Vesnice jsou navíc zasazeny v nádherném, pro nás exotickém, divokém a dobře zachovaném přírodním prostředí s možností nekonečných toulek po vozových cestách a pěšinách, vinoucích se po horských pastvinách i hlubokými bukovými lesy. Rázovité salaše, četné krasové útvary, hojnost divoké zvěře, v Evropě již tak vzácné ekologicky nijak nenarušené prostředí, čerstvé povětří, domácí strava, vlídní a zajímaví lidé - je tolik důvodů, proč toto nevšední prostředí navštívit. Je to krása, která má daleko do jakéhokoli kýče.

Neméně důležitý je ovšem přínos návštěv českých turistů pro obyvatele vesnic: jejich přijímání se jim může stát jednou z mála příležitostí, jak práci na svém hospodářství v tom nejlepším slova smyslu prodat a získat touto cestou nějaký finanční příjem. Za současné situace je to tím důležitější, že jediné pracovní příležitosti, které bývaly z některých vesnic dostupné - totiž tvrdá a nebezpečná práce v nedalekých dolech - pomalu, ale jistě, s ohledem na nerentabilitu těchto provozů, zanikají a zdejším lidem prakticky nezbývá jiná obživa, než práce na málo úrodných polích. Čeští turisté mohou být místním obyvatelům také prostředníky k udržování přirozeného kontaktu se současným českým jazykem a reáliemi.

Zkušenosti ale ukazují, že k tomu, aby turisté z České republiky byli pro obyvatele českých vesnic v rumunském Banátu skutečně přínosem, je nezbytné, aby přijížděli se základním povědomím o stylu života, zvycích a pravidlech, která jsou v těchto komunitách zachovávána, a zejména aby měli k těmto souřadnicím tamního života respekt. Bohužel, za posledních deset let již vesnice zažily kromě návštěvníků citlivých a vnímavých také nemálo těch, kdo zde svým počínáním způsobili více škody než užitku, podobni člověku dupajícímu po vzácných květinách.

Dovolíme si zde proto nastínit některá doručení, která by měl mít český turista navštěvující tato místa na paměti.

Respekt a úcta
Obyvatelé českých vesnic v rumunském Banátu si plně zaslouží náš respekt a úctu. Mají vesměs hluboko do kapsy a živí se tvrdou manuální prací, nemají za sebou žádná studia a mají většinou jen minimum zkušeností se světem mimo vlastní vesnici a její bezprostřední okolí. Většina z nich se ale přitom vyznačuje přirozenou inteligencí (ve srovnání s českým venkovem zde je nesrovnatelně menší „odliv mozků“ do měst), hlubokou životní moudrostí a jakousi osobní integritou a zároveň přirozenou originalitou - hodnotami v našem postmoderním, globalizujícím se světě tak vzácnými!

Místní zvyklosti a tradice
Respektujme místní zvyklosti a tradice. Integrita zdejšího prostředí vychází z poměrně složité soustavy zvyků a tradic, zachovávaných v těchto komunitách po dlouhá desetiletí, někdy i staletí. Většina z nich souvisí se zakotvením skoro všech zdejších venkovanů v křesťanské víře, v podobě utvářené především lidovým katolicismem, s výjimkou obyvatel Velkého Pereku a části Svaté Heleny, kteří jsou českobratrskými evangelíky, resp. baptisty. Zejména v katolických vesnicích je důležité respektovat především postní období, která jsou tato:

od první neděle adventní (čtvrtá před Vánocemi) do druhého svátku vánočního (Vánocům se zde většinou říká „Koleda“)
od popeleční středy (sedmá před Velikonocemi) do velikonoční soboty (Velikonocům se zde většinou říká „Červené svátky“)
od úterka Svatodušních svátků (po sedmé neděli od Velikonoc) do dožínek
V postních obdobích se nepořádají zábavy, netančí se a dodržují se také určitá omezení týkající se stravy. Není proto dobré, když návštěvníci z Čech místní obyvatele svým chováním v těchto obdobích ať už z nevědomosti či z ignorantství pohoršují nebo provokují. Totéž platí o době bohoslužebných shromáždění, kdy je skoro celá vesnice v kostele, zatímco „modernizovaní“ návštěvníci z ČR se někde okatě povalují či povykují.

Host do domu - Bůh do domu
Jednou z dalších u nás již málo respektovaných zvyklostí je obřadná pohostinnost banátských venkovanů. Nabídnout hostu dobré jídlo, pití a nocleh patří v místním vnímání k povinnostem. Taková pohostinnost se těžko odmítá, je ovšem dobré ji nepřijímat samozřejmě, nezneužívat ji, mít na paměti, kolik práce a úsilí za tím vším pro domácí stojí. Budeme-li se v jejich parádním pokoji procházet v zablácených pohorkách, domácí jistě z povinné úcty k hostu řeknou, že to nevadí - skutečnost může být ale jiná a zametat to budou oni. Domácím také nepomůžeme tím, že do domu přivedeme dalších pět hostů, kteří se „jen vyspí ve spacáku“ vedle rozestlaných postelí nebo na seně (z toho bývají domácí spíše nervózní). Čím více je možné projevené pohostinství přijmout ohleduplně, s vděčností, a podle možností za něj i zaplatit penězi nebo alespoň drobným dárkem (balíček kávy apod.), tím lépe. Je také důležité (i pro místní!!) rozlišovat, kdy od domácího přijímáme nocleh a jídlo jako předem dojednanou placenou službu pro turisty, a kdy tytéž věci přijímáme v rámci nepsaných pravidel zdejší pohostinnosti.

Kořalka - dobrý sluha, zlý pán
Devět z deseti banátských venkovanů vám při každém setkání nabídne k pití svoji „kořalku“ - jednou a někdy i dvakrát přepalovanou ze švestek nebo i z jiných plodů. Kořalka je všudypřítomná, pije se při bezpočtu příležitostí, někdy též svařená s cukrem nebo ořechy. Jednou pálená kořalka je co do obsahu alkoholu dosti slabá, ale i tak může s člověkem pořádně zamávat. Kořalky se vypije hodně, místní jsou na ni ale zvyklí a vážnější problémy s alkoholismem jsou zde poměrně ojedinělé.

Nepřipravení a nepřivyklí návštěvníci jsou hojností kořalky často zaskočeni, rychle se opijí a pak vyvádějí nade všechny meze. Nelze také přehlédnout, že někteří „znalci“ se již do Banátu jezdí v podstatě systematicky a zadarmo opíjet.

Buďme „neviditelní“
Hromadné zájezdy, přítomnost návštěvníků z ČR ve velkém počtu při některých tradičních příležitostech (kolem Velikonoc, na Posvícení) hrozí v kombinaci s nevhodným chováním mnohých hostů bezohledným „válcováním“ místního živlu. Některé návštěvníky zřejmě vede nevšednost místního prostředí a pocit totálního vybočení z prostředí vlastního k chování, které by bylo obtížně stravitelné nejen v tradičním prostředí banátských vesnic, ale i doma v ČR. Výše zmíněný alkohol v tom obvykle hraje nemalou roli. Pro domácí i návštěvníky z ČR bude mnohem lépe, budou-li turisté přijíždět pravidelněji, v rozsahu delších časových období, ale v menším počtu, jako rodiny nebo malé skupiny přátel, které se v místním prostředí lépe „ztratí“.

Povrchní publicistika
Poměrně často se stává, že návštěvníci z ČR píší již po jedné návštěvě „zasvěcené“ články, pořádají výstavy fotografií atd., v nichž prezentují prostředí českých vesnic v Banátu jako svět primitivních, nešťastných lidí, kteří se ze zoufalství stále jen opíjejí. Jsou to jakési lacino pořízené reportáže jakoby odkudsi z rovníkové Afriky, které jsou v zájmu atraktivnosti povrchně jednostranné. Místní lidi tento přístup hodně uráží.

Zdroj: Ivo Dokoupil, www.banat.cz