Na kolo do Banátu

Hrdinové projedou Banát na kole!

Přímo v Eibenthale nabízíme možnost zapůjčení kol Rock Machine
a koloběžek Yedoo , se kterými se můžete vydat nejen po táhlé vesnici pokryté novým asfaltem, ale i po značených stezkách do terénu. Speciální značky pro kolaře začínají už na Eibenthale a míří například do Svinici. Několik z nich lze označit jako rodinné, ale jinak si v Banátu fakt zašlapete.

Koloběžky zde také fungují jako oficiální dopravní prostředek na festivalu, jejich počet stoupá až na 70 kusů a návštěvníci si tu během dne zkracují vzdálenost mezi hlavní stage Ujbányja (Baia Noua), kempem a centrem vesnice, kde se odehrává denní program (Medvěd, restaurace a kulturní dům Kamín).

Pro delší cykloturistiku doporučujeme použití vlastních
a vyzkoušených kol. Výhodou je náš malý cykloservis v LaBamba, kde máme základní cyklistické nářadí a stojany. Výlety na kolech se dají plánovat dle vašich sil, nicméně je potřeba počítat s tím, že vesnice leží v kopcích, zvedajících se poměrně strmě nad Dunajem. Převýšení jsou od 200 metrů do Svaté Heleny do 750 metrů do Rovenska. O co větší kopec to je však nahoru, o to lepší sjezd dolů. 

Jak na kole do českých vesnic?

Šumice
Nejsložitější záležitost, dá se to bohužel jen s podporou auta. 
Ve vesnici Jablanica (Iablanița), která leží mezi městy Caransebeș
a Oršava, je možné nechat auto a pak jet na kole asi 20 kilometrů po asfaltu až do Šumice. Celá cesta je do mírného kopce s převýšením 400 metrů, za dvě hodiny jste tam. Ve vesnici Petnic můžete odbočit doleva, zkrátit si to parádní polňačkou až těsně před Šumici a tam si
v magazin mixt (smíšené zboží, mají všechno důležité) dát pivko (informace z roku 2019 – Šumice je na tom fakt špatně, ubývají lidé, snad obchod zůstane). Po té samé silnici můžete dojet přes Jablanicu až před vesnici Prigor, kde se nachází odbočka na ves Putna. Odtud lze dojet až do Šumice (jen horská kola). V Putně najdete sympatický klášter Mănăstirea Almas Putna.

Bígr
Do Bígru vedou čtyři cyklisticky jakž takž využitelné cesty. Nejpříjemnější je nově vyasfaltovaná cesta od Dunaje: odbočka
z hlavní silnice je dobře značená a šestnáctikilometrové stoupání
z dunajské vesnice Cozla má příjemný profil, nastoupá se jen necelých 500 metrů.

Pro fajnšmekry, kteří se chtějí vrátit ten samý den do Eibenthálu, je
k dispozici okruh (je jedno z které strany) Eibenthal – Dunaj – Svinita – Cozla – Bígr a po žluté přes Známana zpět do Eibenthalu. Je to celkem 75 kilometrů: dá se to, ale chce to zdatné cyklisty. Celkově se nastoupá 1450 metrů.

Další trasa z Eibenthalu do Bígru po červené značce přes horu Kopřivu (nebo opačně) není pro cyklistiku vhodná, jakkoli ji pár šílenců občas jede. Přenášení kol v ruce je občas samozřejmostí; nadávání na organizátory, svět, manželku, Banát, politiku, drahé pivo, teplé pivo atd. je pro nás rutinní záležitostí a nebereme to osobně, i když se
U Medvěda následně často agresivně dožadujete zrušení této cyklonabídky.
I poslední trasa do Bígru, tentokrát z Rovenska, není pro cyklistiku úplně vhodná, jakkoli se tu pár šílenců našlo. Je to těžké, občas nedobře značené, hore dole a bez hospody. Je to ale jen 30 kilometrů, nastoupáno od Bígru 1 400 m, od Rovenska 1 200 metrů.

Eibenthal
Od Dunaje vedou do Eibenthalu dvě cesty – jedna stará, šotolinová
a nová, asfaltová. Pokud jedete na kole od Oršavy, zvolte asfalt. Pokud od Moldavy, dejte si tu starou kolem bizarního hrádku jihočeského šílence Franty. A přemýšlejte o tom, jak jsme si mohli dovolit po ní nechat jet autobusy plné studentů na našich expedicích. Na střeše autobusu občas stál nějaký blázen (většinou Tibi), který za jízdy řezal větve stromů. Vhodné i pro treková kola.
Obě možné cesty z Eibenthalu do Bígru jsou popsány v sekci Bígr, zbývá se tedy na kole vydat z eibenthalské čtvrti Ujbányje do Svinice (Svinița) – dobře značené krátké stoupání a pak prudký sešup vás dovede k horolezeckým stěnám nebo do krámku ve Svinici. Také lze tudy zkrátit okruh přes Bígr, ale jen pro horská kola. Je to jen
9 kilometrů, ale pozor, pokud pojedete opačně, nastoupáte 700 metrů.

Jestliže jste v Eibenthale kolmo s dětmi, doporučujeme výlet
k bývalým dolům a vrátit se zpět třeba po neužívané cestě nad vesnicí, která je položena na tělese bývalé uhelné železnice. Je to pohodových 10 kilometrů s minimálním převýšením. Navíc je to přes bývalou hornickou kolonii Ujbányje jen do mírného kopce. A Rumuni to mají zařízené tak, že naopak zpátky je to zase z mírného kopce. Skvělá země.

Gernik
Do Gerniku vede nový asfalt: to je skvělá zpráva, ale ze Svaté Heleny je to docela dlouhá a neatraktivní cesta. Od Padiny Matei (včetně) to ale asi užijete. V první fázi, na hlavní silnici do Moldavy, musíte navíc uhýbat dáčkám. Přesto se těch 25 kilometrů přes Padina Matei (folklórní, etnografický a elektrikářský úder!) dá jet, nastoupá se jen přijatelných 800 metrů a to ještě necelých.

Můžete jet i ze Svaté Heleny po červené kolem větrníků, ale občas budete mít kolo v ruce. Je to ale přijatelná cesta a dají ji i neprudící děti: s nastoupanými 570 metry jim jen otřete slzy... pokud tedy nezabloudíte a nezapomenete u elektráren odbočit doleva. To vás pak děti proklejí.

Osvědčená cesta z dunajské silnice je přes srbskou (ale v Rumunsku položenou) vesnici Sichovita. Pár kilometrů za benzínkou v Ljubkové (Liubcova) odbočte doprava a přes srbsko - romskou vesnici Gornea, ve které se nachází klášter, dokodrcáte po nejhorší silnici v Evropě do Sikovice (Sichevița) ke kostelu. Tam si dáte v jedné z hospod pivko (lepší je ta víc vpravo s pneumatikami jako sedačkami) a pak vyrazíte po zpevněné cestě do parádního Gerniku. Domluvte si tam ubytování. Je tam cukrárna, pekárna, hospoda a výborní krajané. Převýšení je jen 400 metrů na 9 kilometrů, za hodinku jste tam – je to rozhodně nejpohodlnější varianta. Auto můžete nechat v Sikovici a vrátit se pro něj po výletě Gernik – Rovensko, nebo Gernik –Helena. Poznámka na okraj: na benzínce v Ljubkové si kupte maximálně zmrzlinu. I kdybyste ji nalili do nádrže, je to pořád lepší, než do ní tankovat něco z jejich stojanů. 
Další cesta do Gerniku vede z Rovenska, o té ale až v následující pasáži.

Rovensko
Skutečný logistický oříšek. Jediný asfaltový zážitek vám poskytne cesta z druhé strany banátských hor a tam se třeba z Eibenthalu ani ze Svaté Heleny nedostanete autem jinak, než že překonáte 200 kilometrů – například z Eibenthalu je to vždy víc jak dvě hodiny jízdy. Auta totiž nemohou vyjet od Dunaje do Rovenska a musí objíždět celý karpatský masiv. Na kole to jde trochu ošulit, ale bolí to. Docela dobrá zpevněná cesta (takže ji auta mohou občas použít) vede z vesnice Ljubková – ano, dejte pozor na místní pumpu, jak jsme psali v kapitole Gernik. Je vhodná i pro treková kola. Stejně tak se lze na kole do Rovenska dostat i z výše zmiňované Sikovice. Obě cesty vám nabídnou permanentní stoupání a převýšení 700 metrů. Na Rovensku ale dostanete pivo a pocit ráje, bývá považováno za nejromantičtější českou vesnici rumunského Banátu.

Další kolařskou variantou je těžká, už zmiňovaná, bígrovská varianta. Anebo ten asfaltový zážitek od střediskové obce Božovice. Dojedete do vesnice Sopotu Nou (tam lze mimo jiné nastoupit i na přechod řeky Nery – pro cyklistiku prakticky nemožná varianta). Pak vás čeká necelých 10 km převýšení 700 metrů, je to opravdu pěkné stoupání.

Ale zdaleka nejčastější, mnohokrát projetá a probrečená a stejně mnohými milovaná je cesta z Gerniku. Na dvou místech musíte kola vést či dokonce nést. Ale měli byste to zkusit. Pokud byste jeli
z Rovenska do Gerniku, je to z kopce. Opačně nastoupáte za těch
15 kilometrů jen 700 metrů, ale zejména od Mlýnků to hodně bolí. Projedete si ale zajímavou národopisnou záležitostí Mlýnky (Vodenice – lokalita U Petra) a v závěru si užijete pohledy na rumunské salaše na protějším svahu. Budete projíždět přímo dvěma salašemi, pozor na psy.

Svatá Helena
Cyklisticky je nejméně náročná, pokud tam tedy nejedete z Gerniku po zmiňované červené značce. Je totiž situovaná kousek od hlavní silnice a přes Coronini, vesnici s dobrými rybími hospůdkami, to jsou necelé čtyři kilometry. Ale pozor, stejně si dáte 250 metrů převýšený kopeček. Do Gerniku ale můžete jet z Heleny i přijatelnější asfaltovou variantou přes Moldavu a Padinu Matei, jak je psáno výše.

Jak ideálně strávit týden v Banátu kolmo?

1.–2. den
Odjezd večer, noční přejezd přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska; prohlídka Temešváru, příjezd a ubytování u krajanů
v Eibenthalu; večeře a ubytování.

3. den
Na kole přes vyhlídku Známana a českou vesnici Bígr; možnost koupání v Dunaji (55 km/931 m).

4. den
Na kole k obřímu reliéfu dáckého krále Decebala ve skále; pěšky do divoké jeskyně Ponicova, na lodičkách do dunajských soutěsek Malé a Velké kotle (48 km/780 m).

5. den
Den bez kol: Autobusem do lázní Băile Herculane, prohlídka města nebo pěší túra na Domogled (1105 m), koupání v teplých pramenech.

6. den
Na kole do českých vesnic Rovensko a Gernik, prohlídka typických vodenic v lokalitě U Petra; možnost prohlídky jeskyně Turecká díra; ubytování v české vesnici Svatá Helena (43 km/1066 m).

7. den
Odjezd ze Svaté Heleny podél Dunaje kolem skály Babakaj, Plačící skály a jeskyně Muší díra k Eibenthalu; možnost koupání v Dunaji
(41 km/130 m, variantně 79 km/608 m); možnost prodloužení přes Padina Matei a Gernik.

8.–9. den
Dopoledne procházka na Kovárnu a zpět kolem štol, oddech U Medvěda nebo v restaurantu a nákup místních produktů či výlet do Ujbányje; odpolední odjezd, příjezd následující den dopoledne.

Cestování na kole po Rumunsku se stává v posledních letech poměrně oblíbeným způsobem, jak tuto zemi poznat. Tento způsob ale může být i poměrně nebezpečný vzhledem ke špatnému stavu silnic a agresivní, bezohledné jízdě řidičů, kteří nejsou zvyklí na přítomnost cyklistů na pozemních komunikacích jako v jiných zemích.

Transport kol přes Rumunsko je možný buď autobusem, dovolí-li to řidič a prostor, nebo vlakem. Některé vlaky jsou dnes již vybaveny speciálními vozy pro transport kol, která musí být označena štítkem s informacemi o majiteli.

Ve větších městech je situace pro cyklisty ještě horší než na venkově. Ačkoliv v posledních letech došlo k vybudování řady cyklostezek skrze města, všeobecně se považuje jízda na kole ve velkých městech, a zejména pak v Bukurešti, za nebezpečný, až téměř adrenalinový sport. Cyklistika ve městech tak zůstává spíše příležitostí pro příjemnou projížďku po parcích na vypůjčeném kole. Pokud se ale i tak rozhodnete využít kolo ve městech, je nutné dbát opravdu zvýšené opatrnosti. Cyklostezky pro většinu velkých rumunských měst najdete na rumunských internetových stránkách Hartavelo.ro, viz odkazy níže. Více informací o cyklistice v Rumunsku lze najít také na německých internetových stránkách Bikeromania.de, viz odkazy níže.