O Rumunsku

Rumunské reálie
Země mezi Karpaty, Dunajem a Černým mořem
Rumunsko (rumunsky România) je stát v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře.
S rozlohou 238 397 km² a 20 miliony obyvatel je Rumunsko 9. největším a 7. nejlidnatějším členským státem EU. Hlavním a největším městem je Bukurešť s 1,8 milionu obyvatel – šesté největší město v EU. Od roku 2000 země zaznamenává značný ekonomický růst, od roku 2017 dokonce největší v EU (spolu s Irskem).
V číslech
Základní údaje
Lidé
- Počet obyvatel
- asi 20 milionů
- Věková struktura
- 14,8 % děti do 15 let, 14,8 % starší 65 let, polovina obyvatel je mladší než 39,1 let
- Městské obyvatelstvo
- 57 %
- Pod hranicí chudoby
- 21,1 %
- Gramotnost
- 97,7 %
- Etnické složení
- převažují Rumuni, žijí tu také Maďaři, Romové, Ukrajinci, Němci, Rusové a Turci
- Náboženství
- pravoslavní 86,7 %, protestanti 7,5 %, katolíci 4,7 %, ostatní 0,9 %, bez vyznání 0,1 %
Politika a ekonomika
- Typ vlády
- republika (od roku 1947)
- Samostatnost
- 9. května 1877 (předtím Osmanská říše)
- Hlava státu
- prezident volený všelidovým hlasováním na pět let; premiéra jmenuje prezident se souhlasem parlamentu
- HDP na hlavu
- 30 000 EUR (2023, Eurostat)
- Měna
- nový rumunský lei (RON)
- NATO / EU
- od roku 2004 / od roku 2007
Geografie
- Rozloha
- 238 391 km² – největší země jihovýchodní Evropy, 3× větší než ČR
- Délka pobřeží
- 225 km
- Hranice
- 2 508 km (Bulharsko, Ukrajina, Srbsko, Moldavsko, Maďarsko)
- Nejnižší / nejvyšší bod
- Černé moře 0 m n. m. / Moldoveanu 2 544 m n. m.
- Největší města (2011)
- Bukurešť 1 883 425, Kluž 324 576, Temešvár 319 279, Jasy 290 422, Constanța 283 872
Podnebí
- Typ
- mírné kontinentální, chladné zimy se sněhem a mlhami, slunečná léta s přeháňkami a bouřkami
- Průměrná roční teplota
- na jihu 11 °C, na severu 8 °C
- Bukurešť v létě
- průměrně 28 °C, na jihu země až 35 °C
- Banát
- mírnější klima s některými středomořskými vlivy
Příroda
Medvědi, vlci a delta Dunaje
Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Pohraniční oblasti tvoří nížiny: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Dunaj tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem a před ústím do Černého moře vytváří deltu – druhou největší a nejlépe zachovalou v Evropě, zapsanou na seznamu UNESCO.
Asi 47 % území pokrývají přírodní a polopřírodní ekosystémy, lesy téměř 27 %. Roste tu 3 700 druhů rostlin a žije 33 792 druhů zvířat – včetně asi 50 % evropských medvědů hnědých (bez Ruska) a 20 % evropských vlků. Země má 13 národních parků.
Historie
Dějiny Rumunska
Dákové a Římané8000 př. n. l. – 271 n. l.
Na půdě dnešního Rumunska žili lidé už kolem roku 8000 př. n. l. Kolem roku 600 př. n. l. začali místní obyvatelé obchodovat s Řeckem. Původní obyvatele, Dáky, si roku 106 podrobil římský císař Traján a mezi lety 106 a 271 byla Dácie součástí Římské říše.
Římané místní ovlivnili jazykově – lidová latina se stala základem rumunštiny. I název Rumunsko je odvozen z latinského romanus, „římský občan“.
Knížectví a Osmané10.–19. století
Po Římanech se v oblasti vystřídali Hunové, Avaři i Slované, mezi 10. a 13. stoletím ovládali Transylvánii předkové dnešních Maďarů. Ve 14. století vzniklo Valašsko a o několik desetiletí později Moldavsko; od 16. století byla obě knížectví závislá na Osmanské říši. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl Štěpán III. Veliký, za Michala Chrabrého byla roku 1600 tři knížectví poprvé spojena.
Roku 1859 sjednotil Alexandr Ioan Cuza Valašsko a Moldavsko v jeden stát, roku 1877 vyhlásilo Rumunsko nezávislost a od roku 1881 bylo královstvím.
Velké Rumunsko a války1916–1947
V první světové válce bojovalo Rumunsko na straně Dohody a získalo Sedmihradsko, Banát, Bukovinu a Besarábii – vzniklo tzv. Velké Rumunsko. V meziválečném období bylo součástí Malé dohody s Československem a Jugoslávií.
Ve druhé světové válce bojovalo po boku Třetí říše, roku 1944 se po převratu připojilo ke Spojencům. Rumunská armáda se výrazně podílela na osvobození Československa – osvobodila zhruba třetinu Slovenska a polovinu Moravy včetně Uherského Hradiště, Kroměříže či Přerova.
Komunismus a cesta do Evropy1947 – dodnes
Roku 1947 musel král Michal I. abdikovat a Rumunsko se stalo součástí východního bloku. Nejvýraznějším představitelem byl v letech 1965–1989 diktátor Nicolae Ceaușescu. Země si držela částečně nezávislou politiku – neúčastnila se invaze do Československa v roce 1968 ani bojkotu olympiády v Los Angeles 1984.
Po revoluci v roce 1989 přešlo Rumunsko k demokracii a tržní ekonomice. Rozvoj se podařilo odblokovat po roce 2000; roku 2004 vstoupilo do NATO a roku 2007 do Evropské unie.
Kultura, sport a věda
Rumuni, které znáte (možná aniž byste to věděli)
Umění a literaturaBrâncuși, Ionesco, Eminescu
Nejvýznamnějším výtvarníkem je sochař Constantin Brâncuși. Z Rumunska pocházejí klasik absurdního dramatu Eugène Ionesco, zakladatel dadaismu Tristan Tzara i nobelistka Herta Müllerová. Nejvýznamnějším autorem, který neopustil Rumunsko ani rumunštinu, byl romantický básník Mihai Eminescu; k jeho přátelům patřili Ion Creangă a Ion Luca Caragiale.
Hudba a filmEnescu, Zamfir, rumunská nová vlna
Nejdůležitějším skladatelem je George Enescu, světovou proslulost získali sopranistka Angela Gheorghiu nebo hráč na Panovu flétnu Gheorghe Zamfir. Ciprian Porumbescu je autorem melodie dnešní albánské hymny. Na začátku 21. století se mluví o rumunské nové vlně – klíčovým režisérem je Cristian Mungiu (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny).
Památky UNESCODácké pevnosti, malované kláštery, Sighișoara
Na seznamu UNESCO jsou dácké pevnosti v Orăștijských horách se Sarmizegetusou, dřevěné kostely v Maramureši, kláštery Horezu, Humor, Moldovița a Voroneț, centrum Sighișoary a vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii. Turisty láká i zámek Peleș, hrad Hunedoara a hrad Bran, kam Bram Stoker umístil Drákulu.
SportHagi, Comăneciová, Halepová
Největší sportovní hvězdou je fotbalista Gheorghe Hagi. Steaua Bukurešť roku 1986 jako první východoevropský klub vyhrála Pohár mistrů evropských zemí. Rumunští házenkáři čtyřikrát triumfovali na mistrovství světa, gymnasté získali 25 olympijských zlatých (nejvíc z nich vynikla Nadia Comăneciová). V tenise září Simona Halepová. Tradičním sportem podobným baseballu je oină.
VědaPalade, Coandă, Paulescu
Nositel Nobelovy ceny George Emil Palade pracoval v USA, aerodynamik Henri Coandă dal jméno bukurešťskému letišti. Biolog Nicolae Paulescu objevil inzulin, Traian Vuia a Aurel Vlaicu patřili k průkopníkům letectví. Dumitru Prunariu je prvním a dosud jediným rumunským kosmonautem.
Na cestu
Mohlo by se hodit
Rumunské reálie
Rumunsko (rumunsky România) je stát na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře.
S celkovou rozlohou 238 397 kilometrů čtverečních a 20 miliony obyvatel je Rumunsko 9. největším a 7. nejlidnatějším členským státem Evropské unie. Jeho hlavním a největším městem je Bukurešť, kde žije 1,8 milionu obyvatel, což z ní činí šesté největší město v EU. Rumunsko má 47. největší ekonomiku na světě podle nominálního hrubého domácího produktu. Od roku 2000 zaznamenává značný ekonomický růst, od roku 2017 dokonce největší v EU (spolu s Irskem).
Na půdě dnešního Rumunska žili lidé už kolem roku 8000 př. n. l. Součástí světové historie se území stalo, když místní obyvatelé začali kolem roku 600 př. n. l. obchodovat s Řeckem. O 700 let později zahájil proti Dákům (jak byli tamní obyvatelé nazýváni) vojenské tažení římský císař Traján. Mezi lety 106 a 271 n. l. byla Dácie součástí Římské říše.
V oblasti se později vystřídalo mnoho národností – Hunové, Avaři i Slované. Mezi 10. a 13. stoletím byli vůdčí silou předkové dnešních Maďarů, kteří ovládali především Transylvánii. Na začátku 14. století vzniklo první knížectví nazvané Valašsko a o několik desetiletí později bylo vytvořeno další knížectví – Moldavsko. Většinu obyvatel představovali nevolníci ovládaní aristokratickou třídou bojarů. V 15. století se objevila další hrozba – Turci, kteří nejprve zabrali Transylvánii a v 17. století i Valašsko a Moldavsko. Transylvánie se později (r. 1687) dostala do područí Rakouska.
V roce 1859 sloučil princ Alexandr Ioan Cuza Valašsko a Moldavsko v jeden stát nazvaný Rumunsko a roku 1877 vyhlásila země nezávislost na Osmanské říši. V první světové válce Rumuni bojovali na straně Velké Británie a Francie. Díky tomu získali od Ruska zpět Besarábii, dále se součástí rumunského království stalo Sedmihradsko, Banát a Bukovina. Ve druhé světové válce bylo Rumunsko součástí fašistické Osy
a spojencem nacistického Německa. V roce 1944 se však připojilo ke Spojencům. Během této války ztratilo některá území, z nichž po skončení války získalo zpět pouze severní Transylvánii.
Po válce se Rumunsko stalo republikou: soudobý král byl nucen abdikovat a země se stala součástí východního bloku. Nejvýraznějším komunistickým představitelem byl v letech 1965–1989 diktátor Nicolae Ceaușescu. Rumunsko bylo rovněž členem RVHP i Varšavské smlouvy, byť spolu s Jugoslávií odolávalo plné hegemonii Moskvy. Po revoluci v roce 1989 přešlo k demokracii a tržní ekonomice. Od roku 2004 je členem Severoatlantické aliance, od roku 2007 Evropské unie.
Lidé, obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 20 milionů
Věková struktura: 14,8 % děti do 15 let, 14,8 % obyvatel starších než 65 let, polovina obyvatel je mladších než 39,1 let
Městské obyvatelstvo: 57 %
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 21,1 %
Gramotnost: 97,7 %
Etnické složení: převažují Rumuni, ale v zemi žijí také Maďaři, Romové, Ukrajinci, Němci, Rusové a Turci
Náboženství: pravoslavní 86,7 %, protestanti 7,5 %, katolíci 4,7 %, ostatní 0,9 %, bez vyznání 0,1 %
Politika
Typ vlády: republika (od roku 1947)
Samostatnost: 9. května 1877 (předtím Osmanská říše)
Hlava státu: prezident volený všelidovým hlasováním na pětileté období (umožněna i druhá kandidatura); premiér je se souhlasem parlamentu jmenován prezidentem
Ekonomika
HDP na hlavu: 30 000 EUR (2023, Eurostat)
Měna: nový rumunský lei (RON)
Geografie
Rozloha: 238 391 km² – největší zemí v jihovýchodní Evropě; 3× větší než Česká republika
Délka pobřeží: 225 km
Hranice: 2 508 km (s Bulharskem, s Ukrajinou, se Srbskem, s Moldavskem a s Maďarskem)
Podnebí: mírné s chladnými zimami doprovázenými množstvím sněhu a mlh; léta jsou slunečná s častými přeháňkami a bouřkami
Průměrné teploty (°C) v Bukurešti: leden–březen -3 až 3 (noc) / 3 až 12 (den), duben–červen 8 až 17 / 18 až 28, červenec–září 16 až 20 / 26 až 31, říjen–prosinec 0 až 10 / 5 až 18
Nejnižší a nejvyšší bod: Černé moře 0 m n. m./ Moldoveanu 2 544 m n. m.
Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Ze severu se do něj vlévá řeka Prut, která tvoří hranici s Moldavskem. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci
v Evropě. Lze v ní nalézt 1688 druhů rostlin. Je zapsána i na seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO a zároveň je jedním ze 13 rumunských národních parků. Chráněných oblastí je v zemi asi 10 000 km². Pro Rumunsko je zachovalost původní přírody typická, asi 47 % půdní plochy země je pokryto přírodními a polopřírodními ekosystémy. Má také jednu z největších oblastí původních lesů v Evropě, pokrývá téměř 27 % území.
V Rumunsku roste 3 700 druhů rostlin a žije 33 792 druhů zvířat, z toho 33 085 bezobratlých a 707 obratlovců, mezi nimi téměř 400 druhů savců, ptáků, plazů a obojživelníků, včetně asi 50 % evropských medvědů hnědých (nepočítáme-li Rusko) a 20 % evropských vlků.
Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m n. m. Na západě se také rozkládá pohoří Munții Apuseni. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.
Rumunsko má mírné a kontinentální klima. Průměrná roční teplota je na jihu 11° C, na severu 8° C. V létě dosahují průměrné teploty v Bukurešti 28° C, v jižních částech země 35° C. V zimě je průměrná teplota 2° C. Existují některé regionální rozdíly: v západních částech, jako je Banát, je klima mírnější a s některými středomořskými vlivy. Přímořská Dobrudža má klima ovlivněné především Černým mořem.
Největšími městy jsou (v závorce počet obyvatel podle sčítání lidu z roku 2011): Bukurešť (1 883 425), Kluž (324 576), Temešvár (319 279), Jasy (290 422), Constanța (283 872), Craiova (269 506), Brašov (253 200), Galați (249 342) a Ploješť (209 945).
Dějiny Rumunska
Původní obyvatelé Dákové byli v roce 106 podrobeni Římany. Území, Římany zvané Dácie, si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti. Římané ovlivnili místní obyvatele jazykově a lidová verze latiny se tak stala základem rumunštiny. Dokonce i pojem Rumunsko je odvozen
z latinského pojmu romanus, tedy „římský občan“ (poprvé byl užit v 16. století italskými cestovateli).
Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši. Třetí, Sedmihradsko, bylo zprvu součástí Uher. V 16. století mělo na Osmanské říši větší míru nezávislosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno
k Uhrám. Nejvýznamnějším moldavským vládcem byl kníže Štěpán III. Veliký, který knížectví po mnoho let bránil před expanzí Osmanské říše. Během vlády Michala Chrabrého byla roku 1600 tři knížectví poprvé spojena do jednoho státního celku.
V 18. století ovládli Rumunsko Osmani a vládnoucí třídou byli tzv. fanaoriti, osmanští Řekové z Cařihradu.
Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii v rámci Osmanské říše, v roce 1859 se sjednotily v Rumunské knížectví (první kníže Alexandr Ioan Cuza) a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které bylo plně uznáno roku 1878 po porážce Osmanů v rusko-turecké válce, ve které Rumuni bojovali na straně Ruska.
Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím, prvním králem byl Karel I. Rumunský. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody, a to navzdory tomu, že král Ferdinand I. Rumunský pocházel z německého rodu Hohenzollernů. Po první světové válce se rozšířilo o území patřící Uhersku a carskému Rusku – Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Roku 1919 Rumunsko vojensky zakročilo proti Maďarské republice rad a rumunská vojska obsadila Budapešť. Rumunsko bylo roku 1920 signatářem Trianonské smlouvy, která připravila Maďarsko o velkou část území. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu.
Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvou Rumunské království 1881–1918; Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko.
Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku. Pod německým tlakem byla Bulharsku předána Jižní Dobrudža. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tehdejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět. Rumunské jednotky se během sovětského tažení dopustily masakru v Oděse a účastnily se vítězné bitvy o Sevastopol, utrpěly ale těžké ztráty v bitvě u Stalingradu. Roku 1944 proběhl státní převrat a zbytek války bojovalo Rumunsko po boku Rudé armády. Rumunská armáda se výrazně podílela na osvobození Československa v roce 1945. Osvobodila zhruba třetinu Slovenska a polovinu Moravy včetně měst jako Uherské Hradiště, Kroměříž či Přerov. Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu, bylo ale získáno zpět Maďary okupované severní Sedmihradsko.
V roce 1947 byl král Michal I. Rumunský nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo republikou a součástí komunistického východního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty na industrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj atomové energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada Železná vrata na Dunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země RVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let. Rumunsko bylo také jednou ze zemí, která dokázala prosazovat do jisté míry nezávislou politiku. Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Diktátor Nicolae Ceaușescu, který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce 1989, odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou.
Nově nabytá svoboda otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, tak integrace do Evropy a ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly mnohem rychleji než Rumunsko. Teprve po roce 2000 se podařilo rozvoj odblokovat. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím "sedmadvacítky", a je proto významným příjemcem mnohých dotací.
Rumunská kultura
Nejvýznamnějším rumunským výtvarným umělcem je sochař Constantin Brâncuși.
Značnou sílu projevila rumunská literatura, byť mnozí z autorů Rumunsko opustili a vyměnili nezřídka i jazyk. To je případ klasika absurdního dramatu Eugène Ionesca. Také zakladatel dadaismu Tristan Tzara byl původem Rumun, ale stejně jako Ionesco se prosadil nakonec v Paříži. V Rumunsku se narodila i nositelka Nobelovy ceny Herta Müllerová, byť jako etnická Němka. Německy psal i Paul Celan. Francouzsky psala Anna de Noailles, dnes ve francouzštině tvoří básnířka Linda Maria Baros. Dimitrie Cantemir sepsal první rumunský román. Nejvýznamnějším autorem, který neopustil ani Rumunsko, ani rumunštinu, byl zřejmě romantický básník Mihai Eminescu. Jeho blízkými přáteli a spoluzakladateli vlivné literární skupiny Junimea byli prozaik Ion Creangă a dramatik Ion Luca Caragiale. Další obrozeneckou postavou 19. století byl Vasile Alecsandri, velký sběratel lidového umění. Z 20. století se literární historie stále více vrací k Panaitu Istratimu, muži pozoruhodného a bolestného životního příběhu. Nejvýznamnějším představitelem literatury pro děti je v Rumunsku Tudor Arghezi.
Nejdůležitějším autorem rumunské klasické hudby je George Enescu. Byl kmotrem i učitelem Dina Lipattiho, předčasně zesnulého talentovaného tvůrce. Ciprian Porumbescu je mj. autorem melodie dnešní albánské hymny. Jako dirigent se prosadil zejména Sergiu Celibidache. Z interpretů získala celosvětovou proslulost sopranistka Angela Gheorghiu, pěvec Florin Cezar Ouatu, klavíristka Clara Haskilová či hráč na Panovu flétnu Gheorghe Zamfir. Klasikem vojenské pochodové hudby je Ion Ivanovici. V populární hudbě pronikly v posledních letech za hranice zpěvačky Alexandra Stan či Inna. Michael Cretu se prosadil v rámci elektronického projektu Enigma. V Rumunsku se narodil i originální řecký hudební skladatel a experimentátor Iannis Xenakis. Francouzský film 70.-80. let podbarvil svou nezaměnitelnou hudbou Vladimir Cosma.
Rumunsko zažívá na začátku 21. století veliký rozmach filmového umění a hovoří se dokonce o tzv. rumunské nové vlně. K jejím klíčovým představitelům patří režisér Cristian Mungiu (zejm. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny). Z režisérů starší generace byl významným Sergiu Nicolaescu. V Hollywoodu se prosadil režisér a scenárista Jean Negulesco, z herců Maia Morgensternová či Sebastian Stan. Rumunskými rodáky byly také klasické hollywoodské hvězdy Edward G. Robinson a Johnny Weissmuller.
Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány některé dácké památky, jako pevnosti v Orăștijských horách a hradiště Sarmizegetusa, a pak řada pravoslavných klášterů a kostelů, často dřevěných (dřevěné kostely v oblasti Maramureš, kláštery Horezu, Humor, Moldovița, Voroneț, Kostel archandělů Michaela a Gabriela v Șurdești). Na seznam se dostalo i centrum města Sighișoara, které bylo založeno Sedmihradskými Sasy, stejně jako vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii, které se na seznam UNESCO dostaly v roce 1993. Z dalších památek přitahuje největší pozornost turistů zámek Peleș, hrad Hunedoara (známý též jako Korvínův hrad) a hrad Bran, do něhož Bram Stoker umístil děj svého románu Drákula, ačkoli historický předobraz Drákuly, valašský kníže Vlad III. Dracula, na tomto hradě nežil.
Rumunský sport
Největší rumunskou sportovní hvězdou všech dob je fotbalista Gheorghe Hagi. K dalším známým fotbalistům patří Adrian Mutu, Cristian Chivu, Dan Petrescu, Florin Răducioiu, Miodrag Belodedici či Gheorghe Popescu. Jako trenér uspěl Mircea Lucescu, který přivedl ukrajinský tým Šachťar Doněck k zisku Poháru UEFA, či Ștefan Kovács, který vedl Ajax Amsterdam v jeho nejslavnější éře. Steaua Bukurešť dosáhla mimořádného úspěchu v roce 1986, když jako první východoevropský fotbalový klub vyhrála Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů UEFA).
Rumunský tenis zrodil kontroverzní hvězdu Ilie Năstaseho, ve druhém desetiletí 21. století patří k absolutní světové špičce Simona Halepová. Antuková specialistka Virginia Ruziciová vyhrála v roce 1978 Roland Garros.
Velmi populární je v Rumunsku házená. Rumunští házenkáři čtyřikrát triumfovali na mistrovství světa (1961, 1964, 1970, 1974), ženský tým jednou (1962). K legendárním házenkářům patřili Ștefan Birtalan či Gheorghe Gruia, kterého Mezinárodní házenkářská federace roku 1992 vyhlásila "nejlepším házenkářem všech dob".Cristina Neaguová byla čtyřikrát zvolena nejlepší házenkářkou světa (2010, 2015, 2016, 2018). Luminita Dinuová byla zvolena nejlepší házenkářkou brankářkou všech dob.
Podobnou tradici má rugby, rumunská reprezentace získala deset titulů mistra Evropy a zúčastnila se všech mistrovství světa.
Slavná je ale i rumunská gymnastická škola, nejvíce z ní vynikla Nadia Comăneciová. Rumunští gymnasté získali 25 zlatých olympijských medailí, celkem pak 72 medailí. 19 zlatých mají Rumuni též z veslařských kanálů, 10 z kanoistických - čtyři z nich vybojoval kanoista Ivan Patzaichin.
Na dvou olympiádách triumfovala ve skoku vysokém Jolanda Balașová, dvě olympijské zlaté má i plavkyně Diana Mocanuová. Úspěšnou běžkyní byla Gabriela Szabóová. Rumunsko je po Maďarsku druhou medailově nejúspěšnější zemí z těch, které olympiádu nikdy nepořádaly.
Tradičním rumunským sportem, podobným baseballu, je oină. Má kořeny již ve 14. století, v současnosti už má ale málo aktivních hráčů.
Rumunská věda
V exaktních vědách se nejvíce prosadil nositel Nobelovy ceny za fyziologii, cytolog George Emil Palade, pracující v USA. Také další nositel Nobelovy ceny, tentokrát za chemii, Stefan Hell se narodil v Rumunsku, nicméně prosadil se v Německu, v proslulém Institutu Maxe Plancka. Naopak v Bukurešti prožil celý život odborník na aerodynamiku, fyzik Henri Coandă. V Bukurešti se dnes po něm jmenuje letiště. Také průkopník bakteriologie Victor Babeş byl Rumun, ač se narodil ve Vídni. Dnes se po něm v Temešváru jmenuje lékařská univerzita. Dumitru Prunariu se stal prvním a dosud jediným rumunským kosmonautem. Vynálezce a letecký průkopník Traian Vuia postavil vlastní jednoplošník, s nímž jako první dokázal, že létající zařízení se může vznést do vzduchu při rozjezdu na běžné cestě. Významným průkopníkem letectví byl i Aurel Vlaicu. Biolog Nicolae Paulescu objevil inzulin, Lazăr Edeleanu amfetamin. K významným matematikům patřili Spiru Haret či Grigore Moisil. Rumunským rodákem je i významný americký psycholog David Wechsler či německý raketový odborník Hermann Oberth.
Na začátku roku 2012 vypustilo Rumunsko z kosmodromu na Francouzské Guyaně svůj první kosmický satelit pod názvem Goliat.
Dvě jména světové proslulosti dalo Rumunsko světu v oblasti humanitních a sociálních věd. Je to především religionista Mircea Eliade, který se stal přímo ikonou svého oboru. Ve Francii, stejně jako Eliade, se prosadil i pesimistický filozof Emil Cioran. Intelektuální Paříž je přijala navzdory tomu, že se oba zapletli s fašismem (což se ovšem dlouho nevědělo). To tvůrce originálního filozofického systému Lucian Blaga zůstal v rodném Rumunsku a potýkal se s nepřízní komunistického režimu. I tak je jeho dílo dnes stále více doceňováno. Jakýmsi zakladatelem moderní rumunské učenosti byl všestranný učenec Dimitrie Cantemir. Významným literárním historikem Nicolae Iorga, zavražděný fašistickou Železnou gardou.






